Uplynul rok a pořád jsme (jak jinak) nepochopili nic

„Není to nejsilnější druh, který přežívá, ani nejinteligentnější, ale ten, který nejlépe reaguje na změny.“

Charles Darwin

Po roce od oficiálního počátku finanční krize je nezpochybnitelné, že se jedná o systémovou událost. Co je však stejně nezpochybnitelné, je fakt, že nedošlo k prakticky žádným kladným změnám adaptačního charakteru. Pokud k nějakým změnám došlo, jsou to změny k horšímu.

Nejzřetelnější je samozřejmě pokračující kontrola politiků bankéři a s ní i mytologie finančnictví, jako zdroje minulé a tedy také budoucí prosperity. Skutečností je pravý opak. Banky a jejich politika jsou původci krize. V důsledku této pokračující fikce pak logicky došlo ke znárodnění ztrát bank, nikoliv však bank samotných.
Kritická příčina krize, tedy dluh (respektive jeho exponenciální růst a reálná nesplatitelnost), zůstává neřešena. Nedostatečné příjmy nižší a střední třídy a jejich selhavší „kompenzace“ prostřednictvím dluhu jsou nadále ignorovány. Místo toho jsou navrhovány škrty sociálních výdajů, tedy těch programů, které jsou doplňkem příjmu výše uvedných skupin. Rostoucí nezaměstnanost a roztáčející se deflační spirála pak povedou k dalšímu snížování reálných mezd i daňových příjmů.
Veřejné výdaje jsou poplatné různým lobby, především té betonářské, kdy se zcela (ne)pochopitelně v příštím roce zvyšují výdaje na stavbu silnic a dálnic o 13 miliard, aby byla na druhé straně osekána mateřská a již nyní nekonkurenční platy státních zaměstnanců. To už je rozumnější vyplatit i ten 13. důchod než vyhodit další miliardy na dálnice, které budou za několik let poloprázdné.

Za tím vším je pochopitelně agenda korporací – od energetických a stavebních obrů až po finanční behemoty. Lobbují, kontrolují média a kupují si politiky. Jejich sevření sílí.

Dokud nebudou splněny následující předpoklady, je jakýkoliv pozitivní ekonomický vývoj nemožný: 1. Je třeba zvýšit příjmy nižší a střední třídy. 2. Veřejné investice – zejména do energetických úspor a infrastruktury, které budou placeny ze zvýšených daňových výnosů. 3. Rozsáhlé omezení vlivu korporací a jejich kontroly politického a ekonomického procesu.

Vývoj ale míří jinam – k intenzifikaci krize.

Data z USA vypovídají o mnohém. Nezaměstnanost dosahuje podle ukazatele U3 9.8%. V září měly ztráty pracovních míst podle BLS činit 263 000. U6 dosáhla 17%. Reálně je nezaměstnanost téměř jistě přes 20%, pokles HDP někde okolo – 6%. Průzkum toho samého ministerstva došel k závěru, že zaměstnanost klesla v září o 785 000 pracovních míst. Alternativní pohledy dokonce naznačují pokles o 995 000. Dalších víc než 500 000 lidí přestalo být počítáno jako pracovní síla. Míra nezaměstnanosti náctiletých dosáhla 25.9%.
Osobní bankroty přesáhnou do konce roku číslo 1 400 000. Delikvence splátek půjček prostřednictvím bankovních karet dosáhly v září maxima. Více než 32% amerických nemovitostí zatížených hypotékou má nižší cenu než je objem hypotéky. V takovémto prostředí je deflace pro příští kvartály zřejmou variantou.

Zlato dosahuje rekordních cen kolem 1060 dolarů za unci, dolar oslabuje, ropa pomalu stoupá k 80 dolarům za barel. Produkce C&C dosáhla v červnu 2009 71.78 mbd, maximum z července 2008 činí 74.74 mbd. Průměrná denní produkce all liquids činila za srpen 2009 84.6 mbd, oproti 86.6 mbd v roce 2008 a 85.3 mbd v roce 2007. Co se týče budoucích vyhlídek pro země dovážející ropu doporučuji si pohrát s následující tabulkou J. Browna. Exporty ropy z Ruska se z dnešních 5.9 mbd dostávají na 1.3 mbd v roce 2020 a na 0 v roce 2025. Saudské Arábie z dnešních 7.1 mbd na 3.7 mbd v roce 2020 a 1.6 mdb v roce 2025. Vývoz pěti největších exportérů má klesnou z 18.7 mbd v roce 2009 na 7.2 mbd v roce 2020 a na 2.7 mbd v roce 2025. Vývoz Norska má klesnout na 0.5 mbd v roce 2017 atd.

Před dvěma lety oznámil Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), že průměrná teplota na planetě stoupne o 1 stupeň Celsia do konce století. Vůbec jim ale nevadilo, že tato hranice již byla prakticky dosažena tehdy a Al Gore převzal za tento „objev“ Nobelovu cenu míru.
Asi před rokem oznámilo Hadley Centre for Meteorological Research, že pokud nedojde k naprostému kolapsu ekonomiky, stoupnou globální průměrné teploty o 2 C.
Minulý měsíc došel United Nations Environment Programme k závěru, že teplota stoupne o 3.5 C do roku 2100.
Minulý týden pak Chris West z UK Climate Impacts Programme Oxfordské univerzity naznačil, že bychom se měli s růstem teplot o pouhé 2 C rychle rozloučit a že čtyřka je teď nová dvojka a to již kolem roku 2050. Rozsah odtržení současné společnosti od reality pak dokumentuje fakt, že uvedené scénáře nereflektují plně zpětné vazby, jako je uvolnění metanu z permafrostu nebo hydrátů metanu z mořského dna.
Vzhledem k politické realitě je ovšem jakékoliv významnější snížení emisí stejně mimo diskuzi. Trend je křišťálově jasný – každý odhad je dříve nebo později střídán jiným, podstatně negativističtějším scénářem a každý zhoršený výhled se setkává s tou samou reakcí na politických postech.

S úvodem krize a očividnou neschopností naprosté většiny populace i politicko-ekonomického vedení byť jen částečně chápat situaci a začít adekvátně reagovat, je bezpředmětné mít jakékoliv iluze o pozitivních možnostech dalšího průběhu systémového selhání. Ti kdo pochybují o všeobecném kolapsu během následujících 50 let prostě jen nemají dostatek informací, respektive se je nesnaží objektivně interpretovat. Nevidím žádný způsob, jak by kdokoliv mohl nadcházející kolaps odvrátit. Jsou a budou činěny pokusy o jeho zpomalení. Ty ale ve svém důsledku povedou jen k tomu, že následná destrukce bude o to hlubší. Nepochybuji o tom, že s nástupem dopadů overshootu a počátkem redukce populace lidstva bude zlikvidována značná část biodiverzity planety. Náš druh se rozhodně neodebere do evoluční noci bez boje a devastace před námi dosáhne epických rozměrů. Pokud homo sapiens sapiens přežije příští století, budou následující nepočetné generace žít na v nejširším slova smyslu vybydlené planetě.
Současná kultura je kulturou smrti. Zpracování, využití, vysátí a odhození všeho, co je možné zpracovat, využít, vysát a odhodit. Industriální revoluce nám umožnila dotáhnout tento proces k dokonalosti. Dosud nejhrůznějším příkladem věcí příštích je zprůmyslnění smrti, jehož bylo lidstvo svědkem během 1. a 2. světové války. Modernita masového vraždění, technologie ve službách holokaustu…..
Technologie nás nezachrání, technologie neřeší problémy. Ve skutečnosti je a bude jednou z příčin pádu. Základní příčinou jsou ale naše geny a memy. Byli jsme vyselektováni k tomuto selhání.

Zdroje: The Oil Drum – One (or two) years on – they have learned nothing
The Oil Drum – Oilwatch Monthly September 2009
The Automatic Earth – Just Naked Eye
Nature Bats Last

Konec recese?!? Konec růstu!

Než se během pár týdnů podrobněji dostanu k situaci v ropném sektoru, který je mediálně v hlubokém stínu probíhajícího poklesu ekonomiky, těžko si mohu odpustit pár postřehů k probíhajím událostem.

Všem kdo mají všech pět pohromadě bylo již nejméně půl roku jasné, že radar je mtvým projektem, což se v minulých dnech definitivně potvrdilo. Následovala fraškovitá sprška mediálních ujištění, že ČR je stále z nejvěrnějších vazalů hroutící se ex-supervelmoci. Patolízalové z největších v čele s Vondrou, Schwarzenbergem a Topolánkem vyjádřili své hluboké zklamání nad rozhodnutím představitelů země našeho Velkého spojence. ČT najednou hovořila o rozsáhlých demostracích, které přispěly k pádu radarového projektu. Proč tyto „rozsáhlé“ demostrace v minulosti v řadě případů ignorovala už nesdělila, stejně tak opoměla připojit, že k pádu radaru přispěl hlavně postupující rozklad ekonomiky USA. Mediální propaganda dostává tváří v tvář neoddiskutovatelné realitě postupujícího politického, hospodářského a morálního úpadku na frak a i ona je na cestě do zatracení.

Úroveň rozvratu české politické scény dosáhla překvapivých a v této ranné fázi kolapsu neočekávaných hloubek. Chování politiků v mediální debatě nejlépe ukázalo vysokou úroveň představitelů státu, když se Topolánek s Paroubkem vzájemně peskovali jako testosteronem kypící pubescenti, na jejichž duševní úrovni se oba nacházejí. To bohužel platí i o nezanedbatelné části populace, která tyto „osobnosti“ opakovaně deleguje do čela státu.

Všichni kdo pozorují kroky k řešení krize musí nevyhnutelně dospět k závěru, že i kdyby kolaps v budoucnu nehrozil, tato generace místních i světových politiků nám ho zajistí. Zatímco situace ve zdravotnictví a školství se nadále zhoršuje, stát hodlá utratit v příštím roce rekordních 100 miliard za předražené dálnice, silnice a (možná také nějaké) železnice. Miliardy mají jít na šrotovné. Na kontraproduktivní a předražené projekty se peníze najdou vždycky! Dálnice budeme potřebovat až skončí recese! Ta samozřejmě už končí a to zejména proto, že to prohlásil geniální a jedinečný Ben Bernanke. Ten samý velikán již před rokem věděl, že žádná recese nehrozí. Proč recese končí se ale raději nevysvětluje! Že by několik deformovaných statistických výsledků něco změnilo na fundamentech situace, které se za rok nepohnuly k lepšímu ani o píď?

Tanečky Janoty a spol. kolem rozpočtu jsou další z odvíjejících se tragikomedií. Stručně lze říct, že bez jeho škrtů, což je pravděpodobná varianta bych odhadoval schodek rozpočtu v roce 2010 kolem 375 miliard, se škrty kolem 300 miliard. Pokles HDP kolem 3% jen v případě, že nezačne další řada krachů. První krok, který by politici měli učinit, je okamžité seškrtání všech svých výhod a platy nejvyšších ústavních činitelů nastavit na maximálně trojnásobek průměrného platu, poslanců na 1.5 násobek. Pokud chtějí vést, je na čase, aby začali vést příkladem a to nikoliv v negativním smyslu jako dosud. Nejlépe by ovšem bylo, kdyby se odporoučeli někam, protože jejich neschopnost je zcela očividná. Takovéto výsledky může předvádět v zaměstnání opravdu jen politik placený daňovými poplatníky. Každý jiný by byl z práce dávno bez pardónu vyhozen.

Globální finační struktury jsou pochopitelně stále v limbu a veškerý „růst“ pochází z rychle rostoucího státního zadlužování. Na postupující deflační spirálu to ale je a v blízké budoucnosti bude málo. Pokud globální struktury a jednotlivé státy ustojí předpokládaný budoucí přechod od deflace k (hyper)inflaci, měli by se ti, kdo mají finanční rezervy připravit na tuto situaci patřičnými investicemi (nemovitosti, zlato, zbraně, umění apod.).

Základní investicí ovšem vždy budou vaše zdraví, výkonnost, schopnosti a dovednosti. Pokud můžete studujte, formálně i neformálně a to zejména technické obory. Vysoce kvalifikovaných pracovníků v energetickém sektoru se bude během 10 let a dál nedostávat, to samé platí o lékařích. Otázkou je v jak moc negativním stavu bude tou dobou ČR a svět vůbec. Osobně mířím ke kombinaci vysoce nadprůměrného formálního vzdělání a základní soběstačnosti (voda, teplo, základní zemědělské produkty, základní bezpečnost). Je mi zřejmé, že tohle ale není cesta pro běžné členy populace, kteří mají nebo chtějí mít rodinu, žijí normálním životem a začínají v hlubokém mínusu.

Spoléhat se na státní rozpočet a tedy další dluhy bych nedoporučoval. Jestli se někde musí začít škrtat, tak to nejsou platy, ale především důchody, které tvoří největší položku. Každá snaha toto obejít je odsouzena k nezdaru a zvyšování daní povede k posílení omezování poptávky a může skončit paradoxně tím, že se vybere ještě méně, respektive vše kromě základních potřeb půjde ze stolu. Proklamace o dočasných opatřeních bych chtěl mít podložena nějakým realistickým výhledem na základě čeho oživení příjde. Na základě ropy za 100$ za barel? Na základě schodků ve stovkách miliard? Nebo snad na základě šrotovného? Systém postavený na dluzích dosáhl hranice možného a i široké veřejnosti začíná být zřejmé, že dál nelze tímto stylem pokračovat. Radikální škrty a také nárůst daní jsou nezbytné. Životní úroveň bude klesat – realita si to vynutí. Nezaměstnanost poroste. Vedení si ale i nadále nemůže dovolit říkat pravdu, protože by to pro ně byla politická sebevražda a také by hrozily ještě hlubší propady poptávky než přijdou v blízké budoucnosti, případně i runy na banky. Vytvořily jsme mašinérii, která se vymkla kontrole, auto bez brzd a bezpečnostních pásů, neřízenou střelu, monstra, která se urthla ze řetězu. Manévrovací prostor se víc a víc zužuje.

Ano tahle recese skončí. Všechno jednou končí. Udržitelným oživením to však nebude. Fundamenty ukazují na slovo na D a jen geologická realita ropného zlomu sama o sobě spolehlivě a nelítostně zajistí, že každý pokus o obnovení růstu nemilosrdně narazí do zdi klesající dostupnosti energie.