„Není to nejsilnější druh, který přežívá, ani nejinteligentnější, ale ten, který nejlépe reaguje na změny.“
Charles Darwin
Po roce od oficiálního počátku finanční krize je nezpochybnitelné, že se jedná o systémovou událost. Co je však stejně nezpochybnitelné, je fakt, že nedošlo k prakticky žádným kladným změnám adaptačního charakteru. Pokud k nějakým změnám došlo, jsou to změny k horšímu.
Nejzřetelnější je samozřejmě pokračující kontrola politiků bankéři a s ní i mytologie finančnictví, jako zdroje minulé a tedy také budoucí prosperity. Skutečností je pravý opak. Banky a jejich politika jsou původci krize. V důsledku této pokračující fikce pak logicky došlo ke znárodnění ztrát bank, nikoliv však bank samotných.
Kritická příčina krize, tedy dluh (respektive jeho exponenciální růst a reálná nesplatitelnost), zůstává neřešena. Nedostatečné příjmy nižší a střední třídy a jejich selhavší „kompenzace“ prostřednictvím dluhu jsou nadále ignorovány. Místo toho jsou navrhovány škrty sociálních výdajů, tedy těch programů, které jsou doplňkem příjmu výše uvedných skupin. Rostoucí nezaměstnanost a roztáčející se deflační spirála pak povedou k dalšímu snížování reálných mezd i daňových příjmů.
Veřejné výdaje jsou poplatné různým lobby, především té betonářské, kdy se zcela (ne)pochopitelně v příštím roce zvyšují výdaje na stavbu silnic a dálnic o 13 miliard, aby byla na druhé straně osekána mateřská a již nyní nekonkurenční platy státních zaměstnanců. To už je rozumnější vyplatit i ten 13. důchod než vyhodit další miliardy na dálnice, které budou za několik let poloprázdné.
Za tím vším je pochopitelně agenda korporací – od energetických a stavebních obrů až po finanční behemoty. Lobbují, kontrolují média a kupují si politiky. Jejich sevření sílí.
Dokud nebudou splněny následující předpoklady, je jakýkoliv pozitivní ekonomický vývoj nemožný: 1. Je třeba zvýšit příjmy nižší a střední třídy. 2. Veřejné investice – zejména do energetických úspor a infrastruktury, které budou placeny ze zvýšených daňových výnosů. 3. Rozsáhlé omezení vlivu korporací a jejich kontroly politického a ekonomického procesu.
Vývoj ale míří jinam – k intenzifikaci krize.
Data z USA vypovídají o mnohém. Nezaměstnanost dosahuje podle ukazatele U3 9.8%. V září měly ztráty pracovních míst podle BLS činit 263 000. U6 dosáhla 17%. Reálně je nezaměstnanost téměř jistě přes 20%, pokles HDP někde okolo – 6%. Průzkum toho samého ministerstva došel k závěru, že zaměstnanost klesla v září o 785 000 pracovních míst. Alternativní pohledy dokonce naznačují pokles o 995 000. Dalších víc než 500 000 lidí přestalo být počítáno jako pracovní síla. Míra nezaměstnanosti náctiletých dosáhla 25.9%.
Osobní bankroty přesáhnou do konce roku číslo 1 400 000. Delikvence splátek půjček prostřednictvím bankovních karet dosáhly v září maxima. Více než 32% amerických nemovitostí zatížených hypotékou má nižší cenu než je objem hypotéky. V takovémto prostředí je deflace pro příští kvartály zřejmou variantou.
Zlato dosahuje rekordních cen kolem 1060 dolarů za unci, dolar oslabuje, ropa pomalu stoupá k 80 dolarům za barel. Produkce C&C dosáhla v červnu 2009 71.78 mbd, maximum z července 2008 činí 74.74 mbd. Průměrná denní produkce all liquids činila za srpen 2009 84.6 mbd, oproti 86.6 mbd v roce 2008 a 85.3 mbd v roce 2007. Co se týče budoucích vyhlídek pro země dovážející ropu doporučuji si pohrát s následující tabulkou J. Browna. Exporty ropy z Ruska se z dnešních 5.9 mbd dostávají na 1.3 mbd v roce 2020 a na 0 v roce 2025. Saudské Arábie z dnešních 7.1 mbd na 3.7 mbd v roce 2020 a 1.6 mdb v roce 2025. Vývoz pěti největších exportérů má klesnou z 18.7 mbd v roce 2009 na 7.2 mbd v roce 2020 a na 2.7 mbd v roce 2025. Vývoz Norska má klesnout na 0.5 mbd v roce 2017 atd.
Před dvěma lety oznámil Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), že průměrná teplota na planetě stoupne o 1 stupeň Celsia do konce století. Vůbec jim ale nevadilo, že tato hranice již byla prakticky dosažena tehdy a Al Gore převzal za tento „objev“ Nobelovu cenu míru.
Asi před rokem oznámilo Hadley Centre for Meteorological Research, že pokud nedojde k naprostému kolapsu ekonomiky, stoupnou globální průměrné teploty o 2 C.
Minulý měsíc došel United Nations Environment Programme k závěru, že teplota stoupne o 3.5 C do roku 2100.
Minulý týden pak Chris West z UK Climate Impacts Programme Oxfordské univerzity naznačil, že bychom se měli s růstem teplot o pouhé 2 C rychle rozloučit a že čtyřka je teď nová dvojka a to již kolem roku 2050. Rozsah odtržení současné společnosti od reality pak dokumentuje fakt, že uvedené scénáře nereflektují plně zpětné vazby, jako je uvolnění metanu z permafrostu nebo hydrátů metanu z mořského dna.
Vzhledem k politické realitě je ovšem jakékoliv významnější snížení emisí stejně mimo diskuzi. Trend je křišťálově jasný – každý odhad je dříve nebo později střídán jiným, podstatně negativističtějším scénářem a každý zhoršený výhled se setkává s tou samou reakcí na politických postech.
S úvodem krize a očividnou neschopností naprosté většiny populace i politicko-ekonomického vedení byť jen částečně chápat situaci a začít adekvátně reagovat, je bezpředmětné mít jakékoliv iluze o pozitivních možnostech dalšího průběhu systémového selhání. Ti kdo pochybují o všeobecném kolapsu během následujících 50 let prostě jen nemají dostatek informací, respektive se je nesnaží objektivně interpretovat. Nevidím žádný způsob, jak by kdokoliv mohl nadcházející kolaps odvrátit. Jsou a budou činěny pokusy o jeho zpomalení. Ty ale ve svém důsledku povedou jen k tomu, že následná destrukce bude o to hlubší. Nepochybuji o tom, že s nástupem dopadů overshootu a počátkem redukce populace lidstva bude zlikvidována značná část biodiverzity planety. Náš druh se rozhodně neodebere do evoluční noci bez boje a devastace před námi dosáhne epických rozměrů. Pokud homo sapiens sapiens přežije příští století, budou následující nepočetné generace žít na v nejširším slova smyslu vybydlené planetě.
Současná kultura je kulturou smrti. Zpracování, využití, vysátí a odhození všeho, co je možné zpracovat, využít, vysát a odhodit. Industriální revoluce nám umožnila dotáhnout tento proces k dokonalosti. Dosud nejhrůznějším příkladem věcí příštích je zprůmyslnění smrti, jehož bylo lidstvo svědkem během 1. a 2. světové války. Modernita masového vraždění, technologie ve službách holokaustu…..
Technologie nás nezachrání, technologie neřeší problémy. Ve skutečnosti je a bude jednou z příčin pádu. Základní příčinou jsou ale naše geny a memy. Byli jsme vyselektováni k tomuto selhání.
Zdroje: The Oil Drum – One (or two) years on – they have learned nothing
The Oil Drum – Oilwatch Monthly September 2009
The Automatic Earth – Just Naked Eye
Nature Bats Last