Krize 2.0

Jak již většina z vás bezpochyby zaznamenala, makrodata, ať jakkoliv zkreslená, stejně jako chování trhů v roce 2011, vykazují v mnoha ohledech podobné tendence jako v roce 2008. Ve svých fundamentech je situace obdobná, nicméně objem globálních dluhů pokračoval v období 2008-2010 v exponenciálníám růstu a jeho významná část byla přelita do veřejného sektoru, kde je mnohem hůře maskovatelná, než v trezorech bankovních institucí.

Politický kapitál globální garnitury byl již většinou využit během první fáze finanční krize a jestliže jejich možnosti byly již v roce 2008 omezené, v současnosti jsou marginální. O mnoho lépe na tom ale tentokrát nejsou ani elity finanční. Použité inflační nástroje (nulové sazby a QE1 + QE2) sice vytvořily pro nezasvěcené iluzi stability, ale ta se stále jistěji hroutí. Index spotřebitelské důvěry se v USA propadl na nejnižší úroveň od roku 1980.

Strach se vrací na trhy a poslední týden nám znovu ukázal, co znamená slovo volatilita. Další propady, stejně jako prudké výkyvy opačným směrem budou v příštích měsících následovat. Manipulace trhů typu zákazu obchodů nakrátko, je jen oddalováním dalších poklesů.

Dluhy a to zdaleka nejen Španělska nebo Itálie jsou nesplatitelné a politiku škrtů, stejně jako předchozí politiku dluhů, je třeba považovat za to čím ve skutečnosti je – za projev mocenské stupidity. Tzv. ekonomický růst od 70. let byl expanzí dluhu, expanzí, která se nachází v terminální fázi. V reálné ekonomice nejsou připraveny podmínky pro další růst na kvalitativně nové úrovni.

Neoliberalismus jako dominantní ekonomický směr, lze oprávněně považovat za klíčový biologicky a kulturně selektovaný faktor, který má spolu s jinými zajistit kolaps lidské populace na pro biosféru přijatelnou úroveň. Jeho současnou pozici proto nelze v žádném případě považovat za náhodnou.

Globálně uplatňovaná politika škrtů povede k předvídatelným důsledkům a to mimo jiné těmto:

Fragmentace a destrukce zbytků střední třídy
Prudký nárůst chudoby, polarizace a fašizace společnosti
Prohloubení ekonomického poklesu, růst nezaměstnanosti, stagnace a poklesy reálných mezd
Mezigenerační konflikt
Represe vůči přistěhovalcům, etnickým menšinám, nezaměstnaným, homosexuálům a dalším „jiným“
Další prorůstání a postupné splynutí politického a korporátního vedení a organizovaného zločinu
Marginalizace a privatizace veřejných služeb
Nárůst kriminality a sociální nestability, nucené práce
Zvýšené využití represivních složek, zejména soukromé povahy
Likvidace odborů, neziskových a ekologických organizací

Tyto výsledky politiky škrtů logicky povedou v řádu několika málo let k protireakci, která bude nabývat obdobných forem, jaké dnes vidíme v řadě arabských zemí. To však již v situaci, kdy budou ekonomiky v depresi a byť vzhledem k poklesům poptávky stále ještě povrchně, budou přece jen více než dnes patrné i důsledky ropného zlomu a klesající produkce potravin na hlavu.

Vedení vzešlé ze sociálních převratů nebude vysoce pravděpodobně dostatečně kompetentní k řešení situace a hlavně mu budou chybět potřebné zdroje. Sestupná spirála tak bude pokračovat a sama sebe multiplikovat.

K postupujícímu ekonomickému a energetickému kolapsu se po roce 2020 bude čím dál jasněji pojit i klimatický chaos. Globální klimatická změna je vědecky neoddiskutovatelným faktem a její negativní dopady na produkci vody a na samu o sobě neudržitelnou zemědělskou výrobu se budou taktéž násobit. Arktický led se v zimě 2010 obnovil minimálním způsobem a tak hrozí i přes z hlediska posledních let průměrné teploty překonání rekordního minima z roku 2007.

Závažnost uvedených problémů je vysoká, zásadním problémem lidstva je ale velikost populace. Odhady skutečně udržitelné populace jsou v rozmezí 50 – 500 milionů, v závislosti na životní úrovni a snad je každému jasné, že čím vyšší životní úroveň a průměrná délka života, tím nižší populace. Světové intelektuální kapacity se shodují, že lidská populace bude snížena.

Naděje, že lidstvo začne neodkladně podnikat účinné kroky, které by změnily přirozený kurs, kterým se ubíráme, je velice malá a stejně tak jsou malé mé pochybnosti o důsledcích tohoto směřování. Příznaky jsou neklamné. Lidstvo svým bezuzdným honem za okamžitým prospěchem ohrožuje své přežití v takovém rozsahu, že pokud je mi známo, bod návratu již minul a podle nemilosrdných a lhostejných zákonů přírodního výběru, bude tento slepý a sebevražedný kurs ještě dekádu či dvě pokračovat, dokud nebude zastaven tíhou svých vlastních důsledků. Přírodní výběr má nulovou předvídavost a prozíravost. Vyhynutí lidstva, pokud k němu dojde, tak bude důsledkem nikoliv našeho selhání, ale našeho jedinečného úspěchu.

Další recese je záležitostí několika měsíců, její hloubku není možné odhadnout, je pouze pravděpodobné, že bude horší než ta předchozí, protože důvěra v instituce a systém kontinuálně klesá. Dlouholetí čtenáři tohoto a obdobných blogů jsou snad již tu lépe, tu hůře připraveni na probíhající kaskádu kolapsů. Pro ostatní platí, že je lépe začít pozdě než nikdy. Zejména získání a aplikace nových dovedností v praxi, stejně jako psychologická adaptace na budoucí situaci, která se tak zásadně rozchází s průměrným očekáváním běžného člena globální populace, může být otázkou let a je stále pokračujícím procesem. Jakkoliv je otázka psychické, fyzické a dovednostní úrovně klíčová, je podstatná i problematika hmotná. V průběhu finanční krize je logickou volbou hotovost mimo banku, nákupy drahých kovů lze v dnešní situaci doporučit jen multimilionářům, kteří se právě probrali do reality a to pouze jako zajištění. Za optimální investici je třeba stále považovat zemědělskou usedlost na níž bude ochotná a schopná efektivně fungovat užší nebo lépe širší rodina. Obecně lze považovat za dobrou investici cokoliv, co zvýší vaši nezávislost na systémových funkcích.

Civilizační Titanik začíná znovu nabírat vodu, pumpy přestávají stíhat, stále je čas, ale krátí se čím dál víc.