Feeds:
Posts
Comments

Ačkoliv by šlo napsat mnohé ke stávající situaci v ekonomice, energetice nebo v rámci klimatu, jsou trendy ve všech těchto oblastech již řadu let zřejmé a k žádným významným změnám v nich nedochází.

Jakkoliv vývoj sleduji, považuji za zajímavější zmínit témata, která sice nejsou hlavní náplní tohoto blogu, ale která vidím jako relevantní z širší perspektivy.

Na prvním místě musím říct, že v mnoha ohledech nejsem tím, kdo psal poslední článek. To samozřejmě platí vždy, ale v současnosti víc, než kdykoliv v minulosti. Vždy jsem myslel „outside the box“, ale musím sebekriticky přiznat, že zdaleka ne dostatečně, že to byl velmi omezený materialisticko – empiricko – redukcionistický pohled na realitu. To se do určité míry změnilo.

V posledních měsících jsem se soustředil především na psychologii – MBTI a zatím jen velmi povrchně na T. Campbella a jeho TOE (Theory of Everything).

Tento krátký článek se bude věnovat pár bodům k:

MBTI

Myers – Briggs Type Indicator je osobnostní test vzniklý v 50. letech 20. století. Jeho autorkami jsou Isabel Myers a její matka Kathryn Briggs. Systém vychází z práce C. G. Junga o psychologických typech a rozděluje populaci do 4 skupin temperamentů a 16 osobnostních typů.

Každý jednotlivý typ se skládá ze čtyř písmen: Buď E (extraversion – extraverze) nebo I (introversion – introverze), S (sensing – smysly) nebo N (iNtuition – intuice), T (thinking – myšlení) nebo F (feeling – prožívání), J (judging – usuzování) nebo P (perception – vnímání).

Tyto polarity se v každé osobnosti nacházejí obě, ale jedna z nich obvykle více nebo méně dominuje. V případě, že jsou obě v opravdu rovnovážném stavu, používá se pro danou pozici písmeno X.

Z hlediska fungování společenské dynamiky je důležité, že tyto typy nejsou v populaci rozděleny rovnoměrně. Jejich distribuce je zhruba následující.

Procentuální vyjádření jsem převzal ze stránky MyPersonality.info, protože mi připadá relativně nejpřesnější.

Temperament – Protectors/Guardians – Strážci (SJ) – 40.5%

ESTJ – Overseer (Dohlížitel/Organizátor/Strážce) – 13%
Muži – 16%
Ženy – 10%

ESFJ – Supporter (Pečovatel) – 12%
Muži – 7%
Ženy – 17%

ISTJ – Examiner (Správce, Kontrolor) – 8.5%
Muži – 10.5%
Ženy – 6.5%

ISFJ – Defender (Ochránce) – 7%
Muži – 4%
Ženy – 10%

Temperament – Creators – Hráči/Řemeslníci (SP) – 33%

ESTP – Persuader (Dobrodruh/Konferenciér/Prodejce) – 10%
Muži – 12.5%
Ženy – 7.5%

ESFP – Entertainer (Bavič/Herec) – 11%
Muži – 8%
Ženy – 14%

ISTP – Craftsman (Řemeslník) – 6%
Muži – 8.5%
Ženy – 3.5%

ISFP – Artist (Umělec) – 6%
Muži – 5%
Ženy – 7%

Temperament – Intellectuals – Intelektuálové/Racionálové (NT) – 12.5%

ENTJ – Chief (Velitel) – 4%
Muži – 5.5%
Ženy – 2.5%

ENTP – Originator (Vynálezce) – 4.5%
Muži – 6%
Ženy – 3%

INTJ – Strategist (Stratég/Vědec) – 1.5%
Muži – 2.5%
Ženy – 0.5%

INTP – Engineer (Inženýr/Architekt) – 2.5%
Muži – 4%
Ženy – 1%

Temperament – Visionaries – Vizionáři/Idealisté (NF) – 14%

ENFJ – Mentor (Učitel) – 4%
Muži – 2.5%
Ženy – 5.5%

ENFP – Advocate (Obhájce) – 7%
Muži – 6%
Ženy – 8%

INFJ – Confidant (Poradce) – 1%
Muži – 0.5%
Ženy – 1.5%

INFP – Dreamer (Snílek) – 2%
Muži – 1.5%
Ženy – 2.5%

Distribuce jednotlivých faktorů z nichž se typ skládá je v populaci zhruba následující:

E (extraverze) – 75%
I (introverze) – 25%

S (smysly) – 75%
N (intuice) – 25%

T (myšlení) – 50%
F (prožívání) – 50%

U T je pravděpodobně genderová výchylka zhruba v poměru 60% ku 40% ve prospěch mužů a naopak, takže zjednodušeně lze říct, že většina mužů je T a většina žen F.

J (usuzování) – 50%
P (vnímání) – 50%

Za nejdůležitější dvojici lze považovat pár S a N, který odpovídá způsobu, jímž daná osoba zpracovává informace.

Lidé s S se soustředí na přítomnost, na tady a teď. Myslí konkrétně, soustředí se na detaily a vychází z minulé zkušenosti.

Lidé s N se soustředí na budoucnost, možnosti a vzorce, čtou mezi řádky, myslí abstraktně, teoreticky, komplexně.

Z výše uvedeného plyne, že v populaci s velkou převahou dominují SJ a SP (73.5%) a naopak marginalizovaní jsou NT a NF (26.5%).

Tato distribuce má zásadní vliv na fungování společnosti a její budoucí vývoj, protože z ní vyplývá , že ¾ společnosti jsou jen omezeně schopny komplexně vnímat a pracovat se scénáři budoucího vývoje.

Situace je o to problematičtější, že SJ (zejména pak ESTJ a ISTJ, kteří tvoří 21.5% populace) jsou z valné většiny ti, kdo tvoří páteř státní správy, včetně servisní elity. Typický je pro ně konzervatismus, nedůvěra k inovacím, stejně jako neochvějná víra, že věci dělají správně a mají pravdu. V tom je utvrzuje fakt, že jsou nejhojnějším typem. Pokud existuje typický obyvatel Západu je to ESTJ (rodina, dům, auto, práce od devíti do pěti, tradice – pravidelná účast na rodinných oslavách, bohoslužbách, nákupech, společenských setkáních, volbách, kde se volí „zavedené“ strany….). Rozhovory vedou převážně o tom co je a co bylo. Jsou prototypem ctihodného občana, pyšného na svou normalitu. Výjimky existují, ale obecně to platí.

SJ jsou těmi co udržují systém. V tom je podle okolností jejich pozitivní nebo dnes logicky spíše negativní role. Jejich tragédií je, že to myslí dobře, ale nepřemýšlejí o/neuvědomují si limity svého rozhledu. Ve vztahu k modelování budoucnosti mají „klapky na očích“.

SP nemají obvykle zájem účastnit se společenského dění, jsou tady a teď, budoucnost je nezajímá a většinou se jí na rozdíl od SJ ani neobávají – prostě jim nepřijde příliš na mysl. Obvykle pevně věří ve své improvizační schopnosti, které jim pomohou situaci nějak zvládnout.

Z NT jsou zaměřeni na budoucí možnosti, vývoj a realizaci plánů s tím spojených ENTJ, ENTP a INTJ. INTP se spokojuje s formulací (vysoce abstraktních) teorií, jejichž uvedení do praxe je pro ně druhotné. Dotažení plánů pak lze ne vždy čekat také od ENTP, takže strategického plánování a následné exekuce je schopno v plném rozsahu sotva 5.5% populace, přičemž ideální je fungování v tandemu INTJ strategické plánování, ENTJ strategická exekuce.

NF jsou nejsložitější ze všech temperamentů. Taktéž zaměřeni na budoucnost, ovšem nikoliv z hlediska „big picture“, ale z hlediska „lidských zdrojů“. Intuitivní schopnosti, jsou zejména u introvertních NF nezřídka výjimečné a z hlediska SJ a SP „nepředstavitelné a nepochopitelné“. Úroveň empatie (INFP) a čtení skrytých emocí a motivací (INFJ) ostatních lidí je brilantní. Dominují v na lidi orientovaných profesích a tvoří většinu kulturní produkce.

Tolik velmi hrubý úvod do problematiky. MBTI zmiňuji, protože literatura v češtině je prakticky neexistující, přičemž je možné tento systém považovat (na rozdíl od jiných) za funkční a vysoce propracovaný.

Cílem není demonstrovat, že někdo je lepší nebo horší, o tom MBTI nevypovídá, ale ukázat, proč se většina o budoucnost nezajímá a zajímat nebude a naopak, že výjimky existují a že tyto lidi je možné najít. Podmínkou je, že víte, jak a koho hledat.

Ocenil bych, kdyby čtenáři nejen absolvovali, ale v komentářích i zveřejnili výsledek svého testu.

Zdroje:
Keirsey. David.; Bates. Marylin. Jaký jste typ osobnosti? Grada. 2006.

Keirsey. David. Please Understand Me II.: Temperament, Character, Intelligence. Prometheus Nemesis Book Company. 1998.


Thompson. Lenore. Personality Type. Shambhala. 1998.

I believe anything can happen to anyone, anywhere, at any time.

Incident On and Off a Mountain Road

Každý, kdo se zabývá finančním kolapsem, ropným zlomem, klimatickou krizí a populačním overshootem, je konfrontován s otázkou vlastní zranitelnosti a z toho plynoucí nejistoty. Je zjevné, že na civilizační kolaps se nejde připravit na 100%, ale řadu kroků, které omezí vaši bezprostřední expozici rizikům učinit lze a nejsou ve skutečnosti tak nákladné, jak by se mohlo zdát.

Za zásadní prvek celé „přípravy na kolaps“ je třeba považovat psychologickou adaptaci na od kulturního očekávání zcela odlišný budoucí vývoj a s tím spojenou změnu životního stylu, včetně chápání a prožívání reality. Nikdo se nikdy nestane „survivorem“ a řešitelem krizí ze dne na den, musí tomu odpovídat váš život.

Samotné „střetnutí“ s realitou je pro většinu traumatickým, stresujícím zážitkem a další zpracování vede buď k popření a vytěsnění nebo v lepším případě zpracování, které zhruba odpovídá stádiím umírání podle Kűbler – Ross. Doba zpracování je individuální a záleží na okolnostech. U sebe bych to odhadoval zhruba na 4 roky. Je předpokladatelné, že tato doba se bude s tím, jak bude realita krize stále evidentnější spíše zkracovat.

V okamžiku, kdy jste smířeni s realitou a ve své podstatě s nevyhnutelností krize, je možno zaujmout buď postoj aktivní nebo pasivní. Tato volba vychází z obrovského množství faktorů a je opět individuální, přičemž pasivita je logicky v krátkodobém nebo i střednědobém horizontu mnohem pohodlnější, zahrnuje mimo jiné i zachování statu quo a prvek fatalismu.

Na druhé straně je aktivita vždy náročnější, celkově problematičtějším a především kontinuálním procesem. Jakmile jste přijali situaci budoucího kolapsu za fakt, přičemž ovšem existuje obrovské množství neznámých ohledně vlastního načasování a průběhu, je možné právě „přípravu“ považovat za klíčový prvek jak se psychologicky s danou realitou vypořádat a cesta se v mnoha ohledech může stát cílem. Cílem o to hodnotnějším, že hlavním tematem přípravy na kolaps je samostatnost a soběstačnost a jakýkoliv krok tímto směrem je jak na osobní, tak na skupinové úrovni krokem pozitivním prakticky bez ohledu na dobu jeho realizace.

Osobně bych za počátek své „přípravy“ považoval radikální změnu své fyzické a tím i psychické kondice v období 2007 a dále. Prostě mi jednoho dne přestalo stačit mít fyzickou výkonnost průměrného člena této civilizace, která je (řekněme si to rovnou) ubohá, ač si to ten průměrný člen neuvědomuje, protože pro něj je to normální.

Dnes pravidelně rotuji po zhruba dni cardio, silový trénink – činky, kliky, shyby + core training a dál jógu, strečink a meditaci.

Nárazově pak trénink sebeobrany a střelby.

S tím se samozřejmě pojí odpovídající strava, takže cukry a tuky velmi omezeně. Polotovary a „závodní“ stravování – ne, živočišné bílkoviny nahradit rostlinnými – maso omezit maximálně na polovinu až třetinu “normálu”, mléčné výrobky taktéž (zásadně) omezit, zelenina, ovoce, luštěniny a obiloviny jako základ stravy a když to jde tak rovnou ze stromu, respektive záhonu.

Psychickou a fyzickou kondici je nutné považovat za zcela zásadní a prioritní faktor, na něm je pak možné stavět vše ostatní, včetně stránky znalostní a dovednostní. Tady je asi ideální směřovat k anglickému jack of all trades (i když pak pro většinu samozřejmě platí master of none). Čím víc toho umíte tím lépe. Dnes oblíbené to nebudu potřebovat umět, na to mám internet a mobil je projevem stupidity (většinou naštěstí juvenilní a z toho se dá někdy vyrůst). Od starých lidí na vesnici se toho můžete naučit opravdu hodně, ale stejně tak se počítá každá kniha a tím spíš (skoro) každý akademický titul (pokud tedy nestudujete na VŠE).

Za jakž takž stabilní odvětví z hlediska povolání lze před i po kolapsu považovat např. zdravotnictví, bezpečnostní složky, školství, obory a řemesla zaměřená na údržbu infrastruktury a výrobu předmětů každodenní potřeby a zemědělství… . Zdaleka nejstabilnějším a nejperspektivnějším odvětvím však je a v porovnání s ostatními i bude pohřebnictví.

Sociální vazby jsou určitě podstatnou, zároveň však nejproblematičtější oblastí. Vždy bude platit, že opravdu na 100% se můžete spolehnout jen sami na sebe a v případě funkčních rodiných vztahů pak na 90-99% na nejbližší rodinu. Otázkou je nakolik jsou rodinní příslušníci “srovnáni” s budoucí situací, jakou mají kvalifikaci a další dovednosti, jaký je jejich zdravotní stav a kondice atd. Tady nelze dávat nějaké podrobné rady, protože je nutné se adaptovat na danou situaci.

Pokud děti nemáte, tak bych u tohoto stavu určitě zůstal. Ačkoliv se situace nemusí jevit jako “katastrofální” ještě řadu let, je pravděpodobné, že zhruba v období 2025 – 2035 se naplno projeví neudržitelnost současné globální populace a kolaps pak nabude na intenzitě. Domnívám se, že pravděpodobnost, že dnes narozené děti úspěšně vychovají své potomky je nízká (pokud budu optimistický, tak méně než 35%, pokud budu upřímný, tak bych řekl méně než 20%). Populace nebude snížena racionálními prostředky, tedy prostřednictvím omezené reprodukce, protože toto okno je nyní ve své podstatě již uzavřené a geny a mysticismus, ať už ekonomický (více dětí znamená větší hospodářský růst) nebo náboženský (viz. politika katolické církve ve vztahu k antikoncepci a potratům, o islámu nemluvě) zajistí, že populace poroste tak dlouho, dokud bude fyzicky moci. Historie lidstva je kontinuální historií konfliktů a válek a i během mírových dob se dále soupeří v arénách sportovních, obchodních, politických nebo akademických. Konflikty prohlubované ekonomickými rozdíly, nacionalismem a fundamentalismem se šíří v řadě částí planety. Pominout nelze ani možnost použití jaderných nebo biologických zbraní. Toto téma je tabuizováno proto, že s sebou přináší otázku nutnosti přehodnocení celé naší kultury, civilizace i chápání reality. Nemám absolutně žádný racionální důvod se domnívat, že v tomto ohledu dojde k jakékoliv změně. Naopak, vědecké poznatky směřují k tomu, že redukce populace proběhne jako u všech ostatních živočišných druhů “přirozeným” způsobem, tedy za cenu enormního utrpení prostřednictvím nouze a hladomoru, chorob, enviromentálních katastrof a ozbrojených konfliktů. Postiženi budeme nejen my, ale i větší část biosféry.

Krize a kolaps se bude odehrávat v různých částech světa různě a v Evropě těžko připadá v úvahu kolaps jednotlivých států, protože lze očekávat intervenci a případný “protektorát” fungujících sousedů.

Ale to bych odbočoval.

Na vesnicích většinou fungují sousedské vztahy a výpomoc – alespoň u nás mi to tak připadá, přičemž v situaci krize se tyto vazby spíš posilují než zeslabují, takže například organizace domobrany asi nebude v případě ohrožení a omezené akceschopnosti regulérních složek velkým problémem.

V případě skutečně systémového kolapsu a všeobecné anarchie se vytvoří skupiny ad hoc prostě z těch, kteří budou schopni za daných podmínek fungovat, respektive přežít.

Ačkoliv je mi nevím proč podsouván hardcore survivalismus, tak já se v současnosti zaměřuji především na alespoň částečné samozásobitelství a prvky survivalismu připouštím jen v light variantě typu zásoby jídla na 2-3 měsíce, zásoby předmětů každodenní potřeby, rezervní baterie do svítidel, svíčky, rezervní boty, kvalitní spací pytel, bug-out bag, survival knife, krátká a dlouhá palná zbraň a to je co se týče “hardcore survivalu” prakticky všechno.

Bug-out bag by měl obsahovat: Lékárničku, filtr nebo chemikálie na čištění vody, láhev na vodu, zápalky, zapalovač, spací pytel, karimatku, baterku (LED) a rezervní baterie, svíčku, light sticks, toaletní potřeby (toaletní papír, mýdlo, žiletky, kartáček na zuby, sluneční brýle…), jídlo na nejméně 3 dny (konzervované ovoce a zeleninu, maso, sušené ovoce, ořechy, proteinové tyčinky ……), švýcarský armádní nůž, kompas, mapa, píšťalka, šití, lžíci, rezervní oblečení, plastové pytle na odpad, celtu, provaz (aspoň 10m), doklady, brousek, peníze, zlaté mince, rezervní zásobníky a střelivo.

Co se týče hmotných statků, tak je asi dnes ideální mít byt ve městě a dům nebo chalupu s polem na vesnici. Nezbytností je vlastní studna, sklep a sýpka. Pokud vám hospodářská stavení dávají možnost do budoucna uvažovat o chovu domácích zvířat, tak je to jen plus. Kvalitní nářadí a dílna spadají do kategorie nezbytností. Dům by mělo být možno vytápět z alespoň dvou na sobě nezávislých zdrojů. Zásoba dřeva nebo uhlí, respektive dřeva a uhlí by měla být standardem. Vařit byste měli být schopni mimo jiné i na kamnech. Dům by měl mít pokud možno izolaci a nejlépe i generátor.

Zmínit by se daly tisíce dalších věcí, ale to není účelem tohoto stručného nástinu.

Doporučená literatura:

Příprava, přežití, soběstačnost:

Holly Drennan Deyo: Dare to Prepare!

Matthew Stein: When Technology Fails

Cody Lundin: When All Hell Breaks Loose

John Wiseman: SAS příručka jak přežít

Beletrie: Octavia Butler: Parable of the Sower

– vykreslení situace v USA v letech 2025 – 2027, kdy stát je po dekádě a půl krizí v rozvratu, federální funkce jsou pouze formální, zdravotnictví, školství, sociální systém a střední třída v troskách, příslušnici bývalé střední třídy žijí ve zdí obehnaných komunitách či čtvrtích, které trpí loupežemi a nakonec je ta, kterou obývá hlavní hrdinka vypálena a většina obyvatel zavražděna. Nižší třída žije v chátrajících domech, často bez základních dodávek energie a vody nebo na ulici. Chudoba a nezaměstnanost jsou endemické, korupce, drogy, prostituce a otrocké práce každodenní realitou. Policie nefunguje, respektive účtuje vysoké poplatky aniž by v 90% případů cokoliv vyšetřila, takže je volána pouze v zoufalých situacích…….. na druhé straně elita má soukromé bezpečnostní složky a pro vysoce kvalifikované pracovníky a jejich rodiny jsou pokud mají štěstí k dispozici pracovní místa na “správné straně plotu” ………. . Stát a civilizovaná společnost “existují”, ale pro 4/5 populace to nemá větší význam a jsou ponecháni svému osudu a na žádnou státní pomoc nemohou absolutně spoléhat, spíše naopak…..

Krize 2.0

Jak již většina z vás bezpochyby zaznamenala, makrodata, ať jakkoliv zkreslená, stejně jako chování trhů v roce 2011, vykazují v mnoha ohledech podobné tendence jako v roce 2008. Ve svých fundamentech je situace obdobná, nicméně objem globálních dluhů pokračoval v období 2008-2010 v exponenciálníám růstu a jeho významná část byla přelita do veřejného sektoru, kde je mnohem hůře maskovatelná, než v trezorech bankovních institucí.

Politický kapitál globální garnitury byl již většinou využit během první fáze finanční krize a jestliže jejich možnosti byly již v roce 2008 omezené, v současnosti jsou marginální. O mnoho lépe na tom ale tentokrát nejsou ani elity finanční. Použité inflační nástroje (nulové sazby a QE1 + QE2) sice vytvořily pro nezasvěcené iluzi stability, ale ta se stále jistěji hroutí. Index spotřebitelské důvěry se v USA propadl na nejnižší úroveň od roku 1980.

Strach se vrací na trhy a poslední týden nám znovu ukázal, co znamená slovo volatilita. Další propady, stejně jako prudké výkyvy opačným směrem budou v příštích měsících následovat. Manipulace trhů typu zákazu obchodů nakrátko, je jen oddalováním dalších poklesů.

Dluhy a to zdaleka nejen Španělska nebo Itálie jsou nesplatitelné a politiku škrtů, stejně jako předchozí politiku dluhů, je třeba považovat za to čím ve skutečnosti je – za projev mocenské stupidity. Tzv. ekonomický růst od 70. let byl expanzí dluhu, expanzí, která se nachází v terminální fázi. V reálné ekonomice nejsou připraveny podmínky pro další růst na kvalitativně nové úrovni.

Neoliberalismus jako dominantní ekonomický směr, lze oprávněně považovat za klíčový biologicky a kulturně selektovaný faktor, který má spolu s jinými zajistit kolaps lidské populace na pro biosféru přijatelnou úroveň. Jeho současnou pozici proto nelze v žádném případě považovat za náhodnou.

Globálně uplatňovaná politika škrtů povede k předvídatelným důsledkům a to mimo jiné těmto:

Fragmentace a destrukce zbytků střední třídy
Prudký nárůst chudoby, polarizace a fašizace společnosti
Prohloubení ekonomického poklesu, růst nezaměstnanosti, stagnace a poklesy reálných mezd
Mezigenerační konflikt
Represe vůči přistěhovalcům, etnickým menšinám, nezaměstnaným, homosexuálům a dalším „jiným“
Další prorůstání a postupné splynutí politického a korporátního vedení a organizovaného zločinu
Marginalizace a privatizace veřejných služeb
Nárůst kriminality a sociální nestability, nucené práce
Zvýšené využití represivních složek, zejména soukromé povahy
Likvidace odborů, neziskových a ekologických organizací

Tyto výsledky politiky škrtů logicky povedou v řádu několika málo let k protireakci, která bude nabývat obdobných forem, jaké dnes vidíme v řadě arabských zemí. To však již v situaci, kdy budou ekonomiky v depresi a byť vzhledem k poklesům poptávky stále ještě povrchně, budou přece jen více než dnes patrné i důsledky ropného zlomu a klesající produkce potravin na hlavu.

Vedení vzešlé ze sociálních převratů nebude vysoce pravděpodobně dostatečně kompetentní k řešení situace a hlavně mu budou chybět potřebné zdroje. Sestupná spirála tak bude pokračovat a sama sebe multiplikovat.

K postupujícímu ekonomickému a energetickému kolapsu se po roce 2020 bude čím dál jasněji pojit i klimatický chaos. Globální klimatická změna je vědecky neoddiskutovatelným faktem a její negativní dopady na produkci vody a na samu o sobě neudržitelnou zemědělskou výrobu se budou taktéž násobit. Arktický led se v zimě 2010 obnovil minimálním způsobem a tak hrozí i přes z hlediska posledních let průměrné teploty překonání rekordního minima z roku 2007.

Závažnost uvedených problémů je vysoká, zásadním problémem lidstva je ale velikost populace. Odhady skutečně udržitelné populace jsou v rozmezí 50 – 500 milionů, v závislosti na životní úrovni a snad je každému jasné, že čím vyšší životní úroveň a průměrná délka života, tím nižší populace. Světové intelektuální kapacity se shodují, že lidská populace bude snížena.

Naděje, že lidstvo začne neodkladně podnikat účinné kroky, které by změnily přirozený kurs, kterým se ubíráme, je velice malá a stejně tak jsou malé mé pochybnosti o důsledcích tohoto směřování. Příznaky jsou neklamné. Lidstvo svým bezuzdným honem za okamžitým prospěchem ohrožuje své přežití v takovém rozsahu, že pokud je mi známo, bod návratu již minul a podle nemilosrdných a lhostejných zákonů přírodního výběru, bude tento slepý a sebevražedný kurs ještě dekádu či dvě pokračovat, dokud nebude zastaven tíhou svých vlastních důsledků. Přírodní výběr má nulovou předvídavost a prozíravost. Vyhynutí lidstva, pokud k němu dojde, tak bude důsledkem nikoliv našeho selhání, ale našeho jedinečného úspěchu.

Další recese je záležitostí několika měsíců, její hloubku není možné odhadnout, je pouze pravděpodobné, že bude horší než ta předchozí, protože důvěra v instituce a systém kontinuálně klesá. Dlouholetí čtenáři tohoto a obdobných blogů jsou snad již tu lépe, tu hůře připraveni na probíhající kaskádu kolapsů. Pro ostatní platí, že je lépe začít pozdě než nikdy. Zejména získání a aplikace nových dovedností v praxi, stejně jako psychologická adaptace na budoucí situaci, která se tak zásadně rozchází s průměrným očekáváním běžného člena globální populace, může být otázkou let a je stále pokračujícím procesem. Jakkoliv je otázka psychické, fyzické a dovednostní úrovně klíčová, je podstatná i problematika hmotná. V průběhu finanční krize je logickou volbou hotovost mimo banku, nákupy drahých kovů lze v dnešní situaci doporučit jen multimilionářům, kteří se právě probrali do reality a to pouze jako zajištění. Za optimální investici je třeba stále považovat zemědělskou usedlost na níž bude ochotná a schopná efektivně fungovat užší nebo lépe širší rodina. Obecně lze považovat za dobrou investici cokoliv, co zvýší vaši nezávislost na systémových funkcích.

Civilizační Titanik začíná znovu nabírat vodu, pumpy přestávají stíhat, stále je čas, ale krátí se čím dál víc.

Pohled Medusy II.

Setkal jsem se s nepřítelem a jsme to my.

John Carpenter

Pamatuj, nabízím pouze pravdu, nic víc.

Morpheus

Řada těch, kteří jsou seznámeni s tematikou vyčerpávání zdrojů, klimatických změn a přelidnění se domnívá, že pokud bude dostatečně velká část populace obeznámena s důsledky těchto fenoménů, lze očekávat relevantní reakci na celospolečenské úrovni. Jak velká by měla být tato kritická masa je předmětem diskuze, zřídka však je předmětem diskurzu základní otázka:

Je lidstvo vůbec schopno takové změny reálně provést?

Kultura a civilizace přitom stojí na následujícím:

Předpoklad: Lidé jsou jedineční

Lidé se zásadním způsobem odlišují od ostatních zvířat, protože existují ve dvou sférách – fyzické a spirituálně – duševní. Tato duální existence jim umožňuje regulovat a volit své chování na základě rozumu a morálky. Z 30 – 100 milionů druhů organismů, které obývají tuto planetu nedosáhl této úrovně žádný další. Z logiky evolučního vývoje tak vyplývá, že pravděpodobnost takovéto skutečnosti je 1: 30 000 000 – 100 000 000.

Většina lidstva si dále myslí, že jejich spiritualita je jedinečným atributem, který jim byl propůjčen neviditelnou, nadpřirozenou superinteligencí. To dále předpokládá zodpovědnost za dodržování morálních zásad, jejichž uvedení do praxe má u věřících minimalizovat možnost neštěstí nebo dokonce nelibosti superinteligence, spojené s možností věčného zatracení v posmrtném životě. Precizní dodržování zjevených pravidel má naopak věřícím po smrti přinést četné výhody.

Mnoho vědců věří „odlehčené“ verzi výše zmíněného, podle níž lidé dosáhli duální existence skrze proces selektivní evoluce. Věří, že před asi 40 000 lety dosáhl racionální kortex našich vývojových předků takové velikosti a účinnosti, že byl schopen „začít žít vlastním životem“. To nám umožňuje vládnout unikátně racionálním vědomím, které dokáže na volním základě kdykoliv potlačit „nižší“, zvířecí instinkty.

Tato antropocentrická tvrzení bezpochyby přispívají k obecnému vnímání homo sapiens sapiens jako „nejvyšší“, „nejpokročilejší“ formy života na Zemi (a to bez ohledu na fakt, zda lidstvo této pozice dosáhlo božským zásahem nebo evolučním vývojem). Z toho dále plyne, že jsme povinni a oprávněni převzít kontrolu nad světem a využívat jeho plody jak uznáme za vhodné. Dále lidé věří, že nejsou vázáni evolučními pravidly, které vládnou ostatním druhům, považují se za „zvláštní případ“, na nějž se řada evolučních zákonů nevztahuje.

Fakt: Lidé nejsou jedineční.

Biologická fakta potvrzují, že lidé nejsou mezi pozemskými živočichy v žádném podstatném strukturálním nebo behaviorálním aspektu unikátní. Toto tvrzení vychází z jednotné povahy genetického materiálu, který tvoří a řídí chování všech druhů, včetně lidí. Jinými slovy, neexistují žádné důkazy, které by podpíraly tvrzení, že lidský organismus zahrnuje jakoukoliv unikátní chemii nebo struktury a že lidé vykazují jakékoliv behaviorální imperativy, které by ležely mimo standardní genetický repertoár – tedy zcela bez vztahu ke genetickým prioritám přežití a reprodukce. Veškeré chování má původ v genech, skrze proteiny vyjádřené pomocí jejich DNA. Z toho vyplývá, že neexistuje žádné „lidské chování“, protože lidé vykazují pouze zvířecí chování, které bylo selektivně modifikováno, aby odpovídalo evolučním okolnostem.
Nejjasnější důkazy genetického původu lidského chování můžeme vidět v tzv. společenské „morálce“, která obvykle slouží k racionalizaci faktu, že v každodenním životě jsou geny nuceny „lobbovat“ pro často konfliktní strategie (např. přežití genů v jedinci versus přežití obdobných genů v příbuzných jedincích v rámci skupiny – „zbabělé“ versus „hrdinské“ chování).

Biologická fakta naznačují, že evoluce života na Zemi nemá nic společného s „pokrokem“ nebo „zdokonalováním“, ale je jen vyjádřením tendence k různorodosti a vyšší komplexitě, která umožňuje složitějším druhům konzumovat energii a zdroje, které jsou mimo dosah jejich jednodušších konkurentů. Lidé jako druh nevykazují z hlediska genů žádnou „jedinečnost“, která by je oddělovala od ostatních druhů a zcela podléhají evolučním zákonům.

Ačkoliv jsou uvedené závěry velmi málo přitažlivé, lze jim sotva upřít logiku. O to příkřeji však vystupuje kontrast civilizační reality, která před pravděpodobností méně než 1 : 1, upřednostňuje pravděpodobnost minimálně 1 : 30 000 000 a sází naprosto iracionálně na lidskou „jedinečnost“.

Vyvstávají tak před námi další dvě otázky. Je-li člověk a jeho chování produktem genů, je třeba se ptát:

1. Jak geny manipulují naše vnímání reality?

2. Proč geny manipulují naše vnímání reality?

Hluboko v suterénu našeho mozku se nacházejí jeho nejstarší vývojové komponenty. Přicházející smyslová informace, je vyhodnocena v těchto oblastech a pokud je třeba behaviorální odpověď, jsou podvědomá rozhodnutí odeslána do kortikálních oblastní k překladu do vědomé činnosti a k utvoření vědomé informace. Po jazykovém zpracování v Brocově tělísku mohou být tyto informace plně zformovány v ústní, písemné nebo znakové formě. Kalifornský neurofyziolog Benjamin Libet demonstroval v 90. letech, že mozek začíná reagovat na vnější situaci asi o 500 milisekund dřív, než osoba učiní vědomé rozhodnutí, což vede k závěru, že svobodná vůle je jen racionalizací mysli, která slouží ke „zdůvodnění a vysvětlení“ podvědomé (automatizované) činnosti.

Naše „rozhodování“ tak vykazuje typické zvířecí charakteristiky vycházející z „rozhodnutí“ genů, dosažených na základě jejich „tajné diskuze“, probíhající hluboko v nevědomém suterénu mozku. Tato rozhodnutí a názory vstupují do našeho vědomí o uvedených 500 milisekund poté, co byly již zpracovány původním plazo–savčím „pramozkem“. Protože si nejsme vědomi prvotního zpracování, které proběhlo v suterénu, naivně věříme, že naše myšlení je vědomé, racionální a nezávislé.

Mechanismus klamu

Mozkové struktury, které řídí tyto klíčové genetické reakce byly již z velké části identifikovány. Jsou to především hypotalamus, hypofýza a amygdala. Amygdala se zdá být zapojena především do vyhodnocení významu situace z hlediska rozsahu okamžité hrozby a následné aktivace útěkové nebo útočné reakce a také rozhoduje o úrovni nastavení kontroly agrese každého z nás.

Hypotalamus ve spolupráci s hypofýzou funguje jako hlavní kontrolní systém pro široké spektrum fenoménů, včetně strukturálního růstu a fyzického vyjádření duševních stavů. Jeho specializací je vyjádření emocí. Elektrická stimulace jedné části hypotalamu spouští kompletní útočnou reakci jak u lidí, tak i ostatních savců, zatímco stimulace sousední části vyvolává pocity intenzivní rozkoše.

Hypotalamus a amygdala jsou součástí limbického systému, který zahrnuje všechny původní plazo-savčí struktury, které tvoří jádro mozku a dále sem spadá také mozkový kmen. Napojeny jsou jak na smyslový, tak i na autonomní nervový systém. Limbický systém poskytuje genům automatický „přetlakový ventil“, který je schopen zaplavit celé tělo chemickými látkami, které mu umožní v okamžiku přejít z klidového stavu na „nejvyšší převodový stupeň“ a zcela obejít racionální myšlení.

Náš rozdělený mozek

Po dlouhé sérii experimentů s pacienty jejichž mozkové hemisféry byly chirurgicky rozděleny (přetnutím neuronálních cest v corpus callosum, které spojují obě hemisféry), dospěl neurobiolog Roger Sperry v 60. letech k závěru, že: „Operace vedla u těchto osob k vytvoření dvou oddělených myslí, ke dvěma odděleným sférám vědomí.“ Ve většině případů vedlo přetnutí corpus callosum k oddělení pravé hemisféry od jejího jediného prostředku komunikace s okolním světem – Brocova tělíska v levé hemisféře. V jednom výjimečném případě nicméně došlo u pacienta s rozděleným mozkem v mládí k poškození mozku, které vedlo k vytvoření sekundárního řečového centra v pravé hemisféře. Sperry a jeho spolupracovníci tak byli schopni komunikace s každou hemisférou zvlášť a během rozsáhlého testování pacientovy osobnosti odhalili, že dvě zcela oddělené a odlišné osobnosti obývají zkoumaný mozek.

Vybaveni kapacitou k fungování na dvou úrovních vědomí, přičemž si byli (a jsme) vědomi jen jedné, byli naši předkové ideálními kandidáty na evoluční vývoj, který následně proběhl. Mezera mezi dvěma sférami vědomí nechala genům přesně ta zadní vrátka, které potřebovaly, aby si zachovaly kontrolu nad komunikačním systémem těla. Jestliže analytická a racionální levá hemisféra si nebyla kontinuálně vědoma plné šíře percepční aktivity probíhající v pravé hemisféře, potom existovala v racionální kortikální obraně mezera, jíž mohly (a mohou) bez povšimnutí projíždět celé náklady mystických nesmyslů.

Během pokusů u pacientů s rozděleným mozkem provedenými Michaelem Gazzanigou ve spolupráci s Rogerem Sperrym v 70. letech byl pacientově levé hemisféře promítnut skrze pravé oko obrázek kuří nohy a obrázek scény se sněhem byl prezentován jeho pravé hemisféře skrze levé oko. Pod těmito obrázky byly čtyři menší, z nichž pouze jeden mohl být snadno spojen s hlavní obrázkem. Když byl subjekt dotázán na nalezení spojení, správně zvolil lopatu (levou rukou – kontrolovanou pravou hemisférou) a slepici (pravou rukou – kontrolovanou levou hemisférou). Když byl dále dotázán na vysvětlení své volby, odpověděl: „To je jednoduché. Kuří noha patří slepici a lopata se používá při úklidu kurníku“.

Gazzaniga tak došel k závěru, že levá hemisféra zaznamenala informaci o volbě levé ruky (lopatu – vycházející z pravohemisférové nonverbální informace) a vytvořila fiktivní vysvětlení, aby zakryla svou neznalost skutečných důvodů pro tuto volbu (úklid sněhu).
Další výzkum naznačil, že levá hemisféra může ovlivnit paměť – někdy k horšímu. V jedné studii, Gazzaniga a jeho kolegové představili soubor nových obrázků levé hemisféře pacientů s rozděleným mozkem. Když tyto nové obrázky obsahovaly elementy nebo temata obrázků, které pacienti již studovali, pacienti obrázky často chybně určili jako již viděné.

Zdá se, že Brocovo tělísko nemůže vystát vakuum, takže pokaždé když dojde k informační mezeře, vytvoří si fiktivní příběh, kterým „racionálně“ vysvětlí „nevysvětlitelnou“ (nedostupnou) činnost pravé hemisféry. Tak se před námi formuje zvláštní fungování systému mozku, který podtrhuje a podchycuje naše mystické vize a náboženské zkušenosti, stejně jako falešné vzpomínky a konspirační teorie.

Zrození kultury

Před 2 miliony let byla klíčem k přežití příslušnost ke kmeni. Osamělí jedinci nemohli na nebezpečných pláních Afriky očekávat, že přežijí, protože od přírody pomalí, slabí a bez silných čelistí a drápů nebyli rovnocenými soupeři dravců té doby. Byl to skupinový lov, během něhož se vysoce cenila hrdinská obětavost a loajalita ke kmeni, který vynesl homo sapiens na vrchol potravního řetězce. Intenzivní nesoulad, který tehdy vyvstal mezi dvěma genetickými imperativy (přežij a množ se na straně jedné a braň geny kmene i s nasazením života na straně druhé), je stále s námi a je charakterizován morálními dilematy a doprovodnými přívaly emocí stejně jako před 2 miliony let.

Ačkoliv kultura a její morálka jsou zjevně vedlejším produktem našich genů, je bezpodmínečně nutné, abychom k tomuto faktu zůstali slepí. Kdybychom byli schopni vidět jejich genetický původ ve zřetelných obrysech, byli bychom neschopni patřičně silné emocionální odezvy a celá struktura naší kmenové kultury by se začala hroutit. Naše geny proto upřednostňují sázku 1: 30 000 000 a tak lidé věří v imaginární síly dobra a zla, stejně jako v jejich velmi nepravděpodobné zvěstovatele (andělé, čarodějnice, věštci, kněží atd.). Starý evoluční problém nicméně zůstává. Jak snoubíte tak kolosálně iracionální víru s nadáním našeho druhu pro racionální myšlení a přitom zachováte relativně hladké fungování mozku lidského primáta? Je k tomu třeba šikovný genetický trik!

Řešení problému „racionality“

Toť vskutku doba pohromy, když šílenci vedou slepé.

Shakespeare

Aby bylo možné vhodně spojit životně důležitou vrstvu mysticismu s čím dál víc racionálním mozkem, bylo třeba, aby lidé považovali původ svých genetických imperativů – ve formě instinktů, pocitů a tužeb – za nadpřirozený nebo alespoň za vycházející „z vnitřní moudrosti a poznání“ a dále, aby věřili (zcela iracionálně), že tato jejich „vnitřní moudrost a osvícení“ má své kořeny v neviditelném světě superinteligence – mystickém světě, který leží mimo sféru rozumového poznání.

Tímto způsobem vývoj narazil na „výborné“ řešení. Takovéto sebepojetí garantuje druh závislý na víře, který věří, že je oddělen od zbytku zvířecí říše, ale ve skutečnosti do puntíku plní instrukce genomu a v důsledku toho zanechává víc a víc potomků. Tak před námi stojí obraz typického, jako u všech ostatních druhů, geny řízeného zvířete, které ale věří, že je vedeno a nadáno zvláštní mocí, která není jenom „duchovní“, ale pro většinu příslušníků druhu rovnou „božská“. Tady tak před sebou máme velmi praktické šílenství, takové, které nakonec umožnilo fyzicky „podvybavenému“ „pánu tvorstva“ pohltit planetu jakou zralou malinu (v současnosti spotřebováváme 40-50% sluneční energie, kterou pohlcuje pozemská vegetace při fotosyntéze – a o spotřebě uskladněné sluneční energii ve fosilních palivech zde netřeba hovořit).
Tady tak byla náhražka za zuby a drápy, které nám evoluce odepřela a v hávu mysticismu jsme tak obdrželi pomyslný x – faktor, který nás katapultoval z okraje vyhynutí na evoluční výslunní. Je dokonce možné, že se mysticismus specificky vyvinul, aby zvrátil vývoj racionálního kortexu, protože je zjevně zacílen na obejití našeho nadání pro kritickou analýzu a rozumové uvažování, kdykoliv jsou ohroženy zájmy genů.

Efekt páva

Síla evoluce spočívá ve faktu, že i ty nejvíce efektivní a plodné druhy podléhají jejím zákonům a limitům. Tato univerzální zranitelnost spočívá ve faktoru, který by se mohl nazvat „efekt páva“.

Ve společnosti pávů, je samčí ocas důležitým aktivem při získání samice, ale jako aktivum funguje pouze v rodném prostředí druhu – v lese. Pokud les zmizí, stává se těžkopádný paví ocas pro každého kolemjdoucího dravce křiklavou reklamou na rychlé občerstvení. Řada druhů má adaptivní specializaci, která jim pomáhá přežít a množit se v prostředí na něž je daná specializace adaptovaná. Pokud se ovšem prostředí změní, stává se taková specializace handicapem a to tím extrémnějším, čím vyhraněnější tato specializace je. „Paví ocas“ má i „pán tvorstva“, i když to není zřejmé na první pohled, protože je velmi dobře skryt v naší DNA. Náš paví ocas spočívá v naší vrozené inklinaci k mysticismu. Je vyjádřen v naší bizarní kapacitě implicitní víry v naprosto neuvěřitelné a v ochotě přičítat nadpřirozenou moc nebo mystickou důležitost čemukoliv co buď přispívá nebo ohrožuje přežití našich genů. Univerzálnost zastoupení mysticismu v populaci a jeho pupeční šňůra k primárním imperativům DNA – přežij a rozmnož se, ukazuje mysticismus jako artefakt genů.

Ať už náš mysticismus spočívá ve víře v nadpřirozené síly jako jsou bohové, démoni či mimozemšťané nebo ve víře ve štěstí, memy, čajové lístky či tržní síly, je toto konkrétní vyjádření z hlediska genů zcela nedůležité. Jediný faktor, který je důležitý, je kvalita a síla kmenových vášní, které tato víra produkuje. O zbytek se postará přírodní výběr. Dva miliony let lovecko – sběračského životního stylu, vykovaly lidský mysticismus do zbraně bezprecedentní evoluční síly.

Selektivním výběrem jedinců inklinujících k mysticismu zajistila evoluce našim předkům nejen vzestup ke „světové dominanci“, ale zároveň se také chytře pojistila před naším drtivým reprodukčním úspěchem. Jen tak ironicky přínosný a racionálnímu vměšování odolný nástroj jako mysticismus nám dokázal zabránit předvídat nebezpečí přelidnění již před mnoha staletími. A evolucí ordinovaná „duševní porucha“ zrozená z náboženského a politického mysticismu snadno vykolejí jakékoliv globální snahy o spolupráci na přežití lidského populačního vrcholu v budoucnu, stejně jako k tomu došlo na Velikonočním ostrově před 300 lety.

Právě tak zajistí automatizované procesy redukce přemnožené populace, že fanatici všeho druhu, ať už političtí, ekonomičtí nebo náboženští, budou krmit a pěstovat rostoucí strach lidstva během příštích několika stresem naplněných dekád. To zpětně garantuje, že nedůvěra a nenávist mezi národy, rasami, náboženskými a politickými skupinami dosahne vrcholu v okamžiku, kdy biosféra naplno spustí svoji nelítostnou protiofenzivu, proti přemnoženému homo sapiens.

Evoluční faustovský obchod

S rokem 1960 dosáhla globální populace lidstva 3 miliard jedinců a pokračovala v exponenciálním růstu rychlostí 2% ročně. Tato míra růstu soustavně předbíhala zemědělskou produktivitu a jak varoval již Malthus, hlad se s koncem 70. let zdál být reálnou možností. Zachránila nás věda a technika – nebo to tak alespoň v té době vypadalo. Vývoj vysoce výnosných odrůd a masové použití hnojiv ztrojnásobilo globální sklizeň v období 1960 – 2000. To nejen odvrátilo světovou potravinovou krizi, ale zvýšilo sklizně na úroveň, která umožnila prudký populační růst. Důsledkem bylo zdvojnásobení lidské populace v průběhu 35 let. Záchrana prostřednictvím technologie je ale jen další z mnoha lidských iluzí a „vysoké výnosy“ jsou jen eufemismem pro „vysoké náklady“. Rekordní sklizně na hlavu začaly během 90. let klesat, spolu s mizející úrodností půdy a účinností hnojiv, zatímco populace pokračovala v růstu. Náš druh nyní znovu stojí nad evolučním srázem, stejně jako v roce 1965, ale se dvěma důležitými výjimkami. Jsme nyní zcela závislí na ropě jako na palivu a zdroji hnojiv a strašidlu hladomoru bude nyní čelit víc než dvojnásobně velká populace.

Moderní civilizace je závislá na ropě nejen proto, že pohání spalovací motory, ale zejména proto, že umožňuje výrobu elektřiny a elektřina umožňuje tři základní funkce nezbytné pro fungování moderních ekonomik a vlád: Komunikaci, Komputaci a Kontrolu – K3. Těžba ropy na hlavu dosáhla vrcholu v roce 1979 a od té doby tento ukazatel s rostoucí intenzitou klesá kvůli soustavnému růstu populace, poklesu těžby ze starých polí a omezenému množství nové produkce. Mezera mezi poptávkou a nabídkou se v této dekádě stane kritickou. Kolem 85% energie vyráběné v průmyslových zemích se spotřebovává na topení, osvětlení a mechanický pohyb a zbylých 15% pohání funkci K3. 42% primárních světových zdrojů energie jde na výrobu elektřiny. Těžba konvenční ropy dosáhla vrcholu v roce 2005, produkce tekutých paliv v roce 2008. Až během druhé poloviny této dekády začne nedostatek ropy vytvářet na globální i lokální civilizační systémy stále intenzivnější tlak, začnou světla postupně zhasínat.

Automatický evoluční omezovač přemnožení

Biosféra naší planety je z velké části produktem bakterií. Proces jejího formování naplno začal asi před 3.5 miliardami let, kdy skupina na světlo citlivých bakterií získala schopnost využívat vodík z vody s pomocí sluneční energie. Tyto bakterie vzkvétaly a úspěšně se exponenciálně množily. Uplynula miliarda let a jejich „chemický“ evoluční průlom ukázal v souladu s Malthusovým zákonem svou odvrácenou tvář – celá biosféra byla otrávena kyslíkem – odpadním plynem těchto bakterií. Pozemský život se vyvinul v prostředí bez kyslíku a nyní musel tvrdě bojovat o své přežití ve změněném prostředí. Obtíže se staly evolučním podnětem a na stromě života vyrašila nová mocná větev. Některé bakterie se spolehly na symbiotickou spolupráci, další se naučily jak zkrotit kyslík prostřednictvím metabolismu. Potomci těchto původních bakterií dnes hrají klíčovou roli v řízení globálního prostředí.

V souladu s evolučními zákony musí každý druh udržovat jemnou rovnováhu mezi energií, kterou spotřebovává a poškozením prostředí, které způsobuje. Tam kde je spotřeba přiměřená formě a funkci, zůstává míra reprodukce druhu v příslušných mezích, což znamená, že poškození prostředí bude zanedbatelné a druh může počítat s tím, že jeho geny budou v čase bezpečně pokračovat. Kdykoliv se však tato energetická rovnice prudce vychýlí z rovnováhy, evoluce předepisuje vyhynutí.
Ti kdo si myslí, že lidstvo není schopné změnit atmosféru a klima prostřednictvím svých odpadních produktů, nechápou nejen Malthusovu populační teorii, ale ani základní evoluční principy: Život je v základě bakteriální povahy a atmosféra je produktem bakterií, biologická existence má faustovský charakter a evoluce nemůže být chápána jako „pokrok“.

Finální řešení

Jak postuloval již Darwin, je základem stability a odolnosti života na Zemi biodiversita. Vzhledem k rostoucí míře vymírání způsobené přemnožením homo sapiens, je největší hrozbou pro další existenci života na této planetě náš druh. Z pohledu biosféry tak mají faktory, které přispějí ke kolapsu lidské populace zásadní evoluční hodnotu. Industrializace, globalizace a rozbujelá spotřeba nabízejí biosféře šanci na řešení přemnožení lidstva. Požadováno je po nás tak jen pokračování dnešního chování. To znamená nerušené procesí absurdně bohatých podnikatelů a zkorumpovaných, tržně orientovaných vlád. Tato kombinace garantovala enormní ekologickou degradaci v minulosti a bezpochyby zajistí vládu svatých krav Růstu a Pokroku i v krátké budoucnosti, která těmto modlám zbývá.

Lidská populace dosáhne vrcholu kolem 7.5 miliard jedinců pravděpodobně v období 2025 – 2035 a poté bude následovat kolaps zhruba zrcadlící exponenciální růst. Tento fakt je přímým výsledkem evolučních a termodynamických zákonů. Kdyby se populace přemnožených druhů vždy automaticky nezhroutila, došlo by k rozpadu celého evolučního procesu. Jako hotový, specializovaný evoluční produkt nejsme a nebudeme schopni na masové úrovni adaptovat své chování na změněné energetické toky a eskalující krize.

Na naší obranu je třeba říci, že zvířata nemají volbu, pokud jde o zpěv, tanec, páření, boj a útěk – jednají na základě genetických instrukcí přežití, teritoriality a sexuality a my nejsme žádnou výjimkou.

Zdroje: Reg Morrison – A Fresh Perspective On Life

Je snížení populace našeho druhu nevyhnutelné? Evoluční a fyzikální zákony odpovídají ano. Homo sapiens se nicméně vyvinul k tomu, aby výše uvedené skutečnosti přes jejich logičnost nechápal.

Pouze výjimeční lidé si uvědomí Matrix. Ti kdo zjistí jeho existenci, obvykle vládnou nezvyklou mírou inteligence, intuice, senzitivity a zvídavosti.

The Animatrix

Pochopení našich dnešních a budoucích dilemat v celé jejich šíři je pro naprostou většinu populace „příliš náročný úkol“. Celý koncept je kontraintuitivní, respektive se závažně rozchází nejen s kulturními, ale ještě více s biologickými imperativy. Vyžaduje vcelku hluboké znalosti v celém spektru oborů a pro průměrného člena společnosti, je nemožné se věnovat studiu v takové šíři látky a časovém záběru. Pochopení navíc negarantuje změnu chování, respektive tato změna chování je evolučně neefektivní. Biologicky preferovaná je maximální reprodukce v dostatečné kvalitě pro přežití a reprodukci potomstva, za využití maxima dostupných zdrojů. Geny tak přežívají a prosperují a pokud dosáhnou overshootu, následuje redukce populace nebo extinkce. Regulace a rebalance systému probíhá na naddruhové úrovni. Jedinec je nepodstatný, otázka dosažení kritické masy a z ní vycházející předpokládaná systémová změna chování nevychází z reality. Tímto nekonstatuji nihilismus, pouze fakta. Pokud je možné se o něco pokusit, je to snaha o řešení v rámci jednotlivců a skupin, které se pokusí o co největší využití funkčních zbytků a zdrojů systému, přičemž budou zpočátku skrytě a latentně a později stále otevřeněji směřovat k autonomii a nakonec k totální distanci od kolabující civilizace a jejích center. Nejlepší předpoklady k tomu mají intelektuálně disponovaní členové elity, jako třídy s maximem zdrojů a nejvyšší kohezí, ale o tento kurs se může pokusit prakticky každý. Pravděpodobnost selhání je však velmi vysoká, respektive se vzhledem k rozsahu a hloubce kolapsu jeví možnost úspěchu jako z 99 % iluzorní. Pravidlem tak v období rebalance rovnice overshootu bude selhání a smrt, výjimkou úspěch a život.

Kdybychom byli racionálním druhem, schopným skutečné volby, emoce by neexistovaly a nikdy by nedošlo k overshootu, protože bychom pravděpodobně již vyhynuli. Bez emocí a mysticismu se vazby rozpadají, důvody bojovat, milovat nebo nenávidět mizí. Zůstává pak jen chladný rozum a znalost Plánu a s tím možnost skutečné volby, i když pouze v rámci velice úzkých mantinelů.

Lidstvo se může fakticky ocitnout v pekle, v pekle, které je definováno jako příliš pozdní uvědomění si pravdy.

E. O. Wilson

Bezpochyby se 99.9999% světové populace upne k mystické naději ve spásu toho, či onoho druhu. Žádná z těchto racionalizací však není a nebude ničím než zbožným přáním. Jak uvádím výše, jsme finalizovaný evoluční produkt, a proto nelze očekávat žádnou významnější změnu v našem chování.

Kapitalismus se nachází v terminální fázi. Korupce a morální hazard dosahují globálně endemického charakteru. S neschopností (centrálních) bank kontinuálně produkovat exponenciálně rostoucí objemy dluhů a v důsledku toho s klesajícími investicemi a dostupností peněz, se stávají předchozí dluhy postupně neobsluhovatelné na všech úrovních, což vede ke krizi finančního systému, doprovázené extrémní volatilitou, měnovými válkami a v konečném výsledku kolapsem měn a rozpadem obchodních tras. Následovat bude definitivní rozpad neoliberalismem podkopaných sociálních systémů, kolaps formální demokracie, masová nezaměstnanost, množící se výpadky fungování infrastruktury a v konečném důsledku v kombinaci s klimatickou změnou a konflikty o zdroje hladomor a celkové systémové zhroucení.

Riziko použití zbraní hromadného ničení roste. V případě, že dojde k jaderné výměně, ať už z jakýchkoliv důvodů, bude pravděpodobnost vyhynutí lidstva a zničení většiny biosféry vysoká. Největší šanci na přežití budou mít odloučené skupiny s jednotící ideologií a jasně stanoveným, přísným sankčním systémem, minimalizujícím parazitování, i černé pasažéry druhého řádu. Vhodnější by bylo matriarchální, spíše než patriarchální vedení, v rámci několika navzájem se kontrolujících expertních skupin.

Jedna ceste vede k zoufalství a hluboké beznaději, druhá k naprostému vyhynutí. Modleme se, ať jsme dostatečně moudří vybrat si správně.

Woody Allen

Jelikož jsme od přírody mysticismu propadlým druhem, je třeba náš mysticismus nasměrovat udržitelným směrem. Všechna současná dominantní náboženství, stejně jako ideologie se ukazují být neživotaschopné a ve své podstatě omnicidní. Jakýkoliv další pokus o budoucí společenské uspořádání musí vycházet z poznání a akceptace reálných parametrů naší existence daných termodynamickými a evolučními zákony. Nová společnost tak musí založit svůj program na skutečné udržitelnosti, což znamená především přísnou regulaci rovnováhy v nejširším slova smyslu, primárně však v populační oblasti a využívání zdrojů. Mysticismus by měl být založen na spiritualitě, případně religiozitě ve vztahu k biosféře a entropii. Zároveň musí být tento nový mysticismus a z něho vycházející společnost dostatečně agresivní, aby dokázala eliminovat jakoukoliv konkurenci, která by základní principy rovnováhy narušovala. Místo současného parazitního modelu, by tak nová společnost fungovala na principu imunitního systému.

…Pale beyond porch and portal,
Crowned with calm leaves, she stands
Who gathers all things mortal
With cold immortal hands…

Charles Algernon Swinburne
The Garden of Proserpine

Ztráty, které lidstvo a s ním i biosféra utrpí v následujících dekádách a staletích budou i z hlediska historie Země výjimečné. Evoluční zákony se však nesklání před nikým, ani před veleúspěšným holým primátem a tak bychom udělali dobře, kdybychom při svém pádu z evolučního výslunní strhli s sebou co nejmenší část pozemského života, protože jen pak můžeme doufat, že náš druh dostane ještě někdy v budoucnosti šanci.

Vzhledem k delší odmlce považuji za nejvhodnější začít hodnocením současné situace a výhledem na nejbližší období. Tento příspěvek se tak bude zaměřovat především na nejbližší horizont do 5 let a zároveň může sloužit jako shrnutí, či úvod pro všechny s tematikou neseznámené. Nemusím doufám připomínat, že ačkoliv moje zdroje dokázaly ve srovnání s mainstreamem predikovat jak finanční, tak energetickou krizi s předstihem několika let, je vždy vhodné se snažit o vlastní verifikaci a kritiku uvedených dat a závěrů.

V oblasti financí budeme konfrontováni s deflací a ekonomickou depresí a v energetickém sektoru se stagnací, posléze vystřídanou rostoucí nedostupností a nedostatkovostí zdrojů. Objevy nových nalezišť ropy vyvrcholily v 60. letech 20. století. Produkce konvenční ropy dosáhla vrcholu v roce 2005, produkce tekutých paliv v roce 2008. Populace a spotřeba v zemích vyvážejích ropu pokračuje v růstu, což hrozí negativním ovlivněním vývozu (viz. ELM – Model země vyvážející ropu). Jako řešení byly v případě největšího spotřebitele zatím použity tanky, které pomohly redukovat domácí spotřebu země s největšími netěženými rezervami na světě. Náklady pro populaci okupujícího státu však převažují nad zisky a tato strategie je dlouhodobě nefunkční, způsobila přechodný kolaps a následnou marginalizaci státu v Iráku a nepřímo přispívá i k budoucímu kolapsu USA. Krátkodobě však byla a je výhodná pro tamní vládnoucí „elitu“= finančně – průmyslový komplex. Hlavním problémem současnosti a příští dekády v energetické oblasti bude především otázka klesajících objemů produkčních toků a nadále klesající EROEI zbývající těžitelné ropy v důsledku nutnosti těžit druhořadé zdroje. Alternativní zdroje nejsou ekvivalentem ropy a nemohou ji plnohodnotně nahradit. Jaderná energie má vzhledem k velmi vysokým nákladům na konstrukci a udržbu EROEI, které je na hranici udržitelnosti komplexního systému dnešní civilizace a je jen obtížně kompatibilní s dlouhodobou krizí. Jádro vyžaduje kontinuitu finančních toků, odborníků a stability prostředí pro své bezpečné fungování. Nic z toho nelze v budoucnosti garantovat. Samostatnou kapitolou je produkce jaderného paliva. Biopaliva, ropné písky a břidlice pak není třeba vzhledem k jejich nízkému EROEI považovat za relevantní z hlediska komplexního systému. Současný životní styl a úroveň ekonomické aktivity jsou v důsledku výše uvedeného do budoucna neudržitelné.

Ze vztahu energie a ekonomické aktivity je zřejmé, že pokud existují rozsáhlé energetické zdroje v podobě fosilních paliv, je možné vytvořit i odpovídající finanční bublinu. Současná finanční bublina je největší v historii, nicméně začínající sestup dostupnosti fosilních paliv není hlavní příčinou postupujícího kolapsu současné bubliny. Každá bublina je vnitřně nestabilní a má zabudovánu autodestrukční funkci, kdy se hroutí pod svou vlastní vahou. Kolaps současného finančního systému bude nejdůležitější událostí příštích let, která odsune energetickou krizi přechodně do pozadí.

Všechny bubliny (včetně burz nebo trhů s nemovitostmi) jsou postavené jako pyramidová hra (Ponzi scheme) a tedy závislé na stálé expanzi a vstupu nových hráčů a příjmů. Jako u všech pyramidových her platí, že skutečně vydělají jen ti, co do hry vstupují v její ranné fázi. Veřejnost je samozřejmě tím, kdo vstupuje do hry velmi pozdě a kupuje tak obvykle už ani ne zajíce v pytli, ale prázdný pytel, který insideři logicky s největší radostí prodají a s penězi mizí, než bublina definitivně splaskne.

Co se týče fungování trhů je veřejnost ohlupována řadou do kola opakovaných mýtů o racionalitě, účelnosti a efektivitě. Trhy nejsou racionální, ani účelné. Pohání je vjem situace, nikoliv její skutečná podstata. Snadno to lze ilustrovat na ceně ropy, která neodráží realitu zásob a jejich těžby, ale to jak lidé vnímají budoucí dostupnost nebo nedostupnost suroviny. Většina lidí není skutečně informována, ale sleduje impulzy z okolí ve stylu můj soused/makléř/oblíbený bloger mi radí koupit to a to a ten snad ví co dělá. S rostoucí cenou pak kupuje čím dál víc zájemců a cena tak dál roste (pozitivní zpětná vazba) a to samé platí o sestupu dolů, což si vyzkoušíme v následujících letech. Určující jsou emoce. Při růstu je to naděje a chamtivost, při propadu strach. Strach je velmi silná a nakažlivá emoce, což znamená, že pokles je vždy ostřejší než růst. Finanční nákaza a její šíření tak není ničím jiným než šířením strachu. Je prakticky vždy iracionální. Poslední případ Řecka to dokumentuje. Pozice tohoto státu před nástupem paniky se nijak významně nelišila od situace před dvěma nebo třemi roky. Co se zásadně změnilo byla percepce, která vyhnala úroky za řecké dluhopisy dočasně na 18%.

Při srovnání současné situace s Velkou depresí se blížíme konci sucker rally roku 1930 a čeká nás další série propadů. Ve 3. a 4. kvartálu začne vládnout trhům znovu strach. A tam kam trhy zamíří, tam bude reálná ekonomika postupně následovat.

Po celou dobu sestupu bude určujícím faktorem deflace, nikoliv hyperinflace jak se majorita zainteresovaných stále chybně domnívá. Hyperinflace zatím není na pořadu dne. Zhroucení trhu s deriváty, které tvoří tuto finanční bublinu, je jejím předpokladatelným vyústěním poté, co se expanze na podzim 2008 zastavila. Přechodná stabilizace byla možná pouze díky intervenci Fedu a ECB, které použily státní záruky (daně), při pokusu o udržení expanze. Bez tohoto zásahu by finanční systém již zkolaboval na podzim 2008. Utracené biliony dolarů jsou však vzhledem k rozsahu bubliny nedostatečné a neumožňují ani její dlouhodobější stagnaci. Pro představu o rozsahu bubliny, uvádím, že globální HDP je 55 bilionů dolarů, přičemž teoretický objem trhu s deriváty je 600 bilionů dolarů. Tento trh expandoval z 0 na současný objem během posledních tří dekád a nevytvořil žádné reálné bohatství. Přestože hodnoty nejsou reálné, je toto „bohatství“ zanese v účetních knihách na něž lidé spoléhají a s nímž se počítá jako s dluhem, který je třeba splatit a jehož splacení bude vymáháno. Účetní rozvaha Fedu se pokud je mi známo pohybuje v jednotkách bilionů dolarů a dlouhodobější kontrola imploze je proto mimo kontrolu Fedu.

Finanční kolaps tohoto objemu nutně povede k depresi, přičemž výchozí situace je ve všech směrech horší než ve 30. letech. Bublina je násobně větší, očekávání stejně tak, dovednostní základna je nížší, zdroje omezenější, populace naopak vyšší.

V deflačním prostředí budou klesat především platy, stejně jako ceny, přičemž ceny životních nezbytností budou klesat nejpomaleji (životní nezbytnost není auto a plazmová televize). Pokles životní úrovně bude značný, protože přes z dnešního pohledu velmi nízké ceny bude dostupnost a objem financí, které bude mít průměrný člověk mnohem menší než dnes. Vždy jde o porovnání ceny s tím co máte v kapse. Ropa bude pravděpodobně opět stát 10-20 dolarů za barel, což ovšem může reálně znamenat vyšší ceny než dnes. Pokud ceny klesají, ale objem peněžní zásoby klesá ještě rychleji, reálné ceny rostou. Úvěry, které dnes drží ceny nahoře budou prakticky nedostupné, takže i nákup nemovitosti bude nutné provést v hotovosti, což bude mít za následek kolaps cen. Cena nemovitostí bude redukována odhadem o 75 – 99.9%. Pokud to považujete za nemožné nebo nepravděpodobné, stačí se podívat již na dnešní situaci v řadě amerických měst. Úroky i nezaměstnanost porostou, poptávka bude klesat. To samozřejmě roztáčí spirálu poklesů platů i cen. Největší poptávka bude vždy nutně po potravinách, jejichž ceny tak klesnou nejméně a vzhledem k objemu peněžní zásoby tak bude jejich reálná cena nejvyšší. Proto je tak důležité být schopen si alespoň část z nich vyprodukovat samostatně. Úrokové sazby byly pokud započteme inflaci v letech 2003 – 2007 prakticky negativní, což znamená, že Bernanke nevyhazoval z pomyslných vrtulníků volné peníze, ale volný dluh. Lépe by bylo možná říci dluhovou past, protože pokud si berete takto levný úvěr a nemáte patřičné rezervy, tak stačí jen malý růst sazeb a váš dluh se stává rychle neobsluhovatelným. Této situaci již čelily miliony dlužníků a další desítky (a stovky) milionů s ní budou v následujícíh letech konfrontovány. Deflace celou situaci obrací naruby a skutečná úroková sazba je poté vždy vyšší než nominální, protože dané procento deflace se přičítá (sazba 5.5% – (-5% deflace) = reálná sazba 10.5%). I nulová sazba tak není dostačující (0-(-5%) = 5%. Změny úrokové sazby jako nástroj měnové politiky tak ztrácejí svou funkci. V situaci hluboké deflace je klíčová hotovost, včetně většího objemu drobných bankovek a mincí pro každodenní potřebu.

Pokud bych se měl podívat na situaci ČR, tak nastupující vláda, která si dala absurdní přízvisko „rozpočtové odpovědnosti“ vstoupí téměř jistě do historie jako vláda, která prohloubila deficit veřejných financí rekordním způsobem.

Z navrhovaných neoliberálních „reforem“ je zřejmá inspirace jedním z největších mystiků 20. století Miltonem Friedmanem. Ekonomické výsledky Friedmanova neoliberalismu vykazují soustavnou a nepřerušenou řadu selhání, protože jako další mytologické systémy nereflektují reálný stav, ale instrukce genomu svých autorů. Všude, kde byly myšlenky Chicagské školy ekonomie uvedeny do praxe, došlo k demontáži sociálního státu, ekonomické stagnaci nebo recesi, privatizaci státního majetku, zchudnutí širokých vrstev populace a naopak zbohatnutí „elity“ a na ní navázaných korporací.

V rámci šokové doktríny byly ideje Friedmana a jeho stoupenců uplatněny v Chile po převratu generála Pinocheta, v Argentině, v Británii za Thatcherové po Falklandské krizi, v USA za Reagana nebo v Rusku za Jelcina. Zde všude byla politická či ekonomická krize využita k šokové ekonomické terapii osekání státu prostřednictvím reforem a škrtů a následnému vyplnění vzniklého vakua soukromými společnostmi. Zároveň byl v případě Chile nebo Ruska upřednostněn volný trh před demokracií.

Posledním případem použití šokové doktríny je Irák, kde došlo k faktickému rozboření země a kolapsu státu, aby byl tento poté znovu „budován“ globálním korporátním sektorem. Výsledky tohoto projektu můžeme stále sledovat v přímém přenosu.

Nastupující vláda pravice v ČR nasadila v rámci volební kampaně malou demoverzi šokové doktríny v podobě Řecka jako odstrašujícího příkladu. Srovnání to bylo jak plyne již i z výše uvedeného slabomyslné, stejně jako urban legends o důchodech ve výši 2000 – 3000 eur apod., nicméně vzhledem k rozhledu populace a „úsilí“ médií o objektivitu a vyváženost zcela dostačující. Opozice nebyla schopná žádné reakce a volby prohrála. Použit byl model, který funguje vždy: 1. Strašení monstrem a 2. Slib zázraku, který přinese za patřičnou oběť vykoupení a vítězství. Tato nudná stará rutina funguje od úsvitu věků s přesností švýcarských hodinek (a její původ v genomu je taktéž zřejmý).

Ideová východiska M. Friedmana byla v ČR již aplikována v 90. letech za vlád jeho nejprominentnějšího lokálního stoupence V. Klause. Neoliberální ekonomická politika vyústila tak jako obvykle poklesem – sérií balíčků a ekonomickým propadem konce 90. let, to vše v okolním růstovém ekonomickém klimatu.

Dnešní situace je odlišná. Navrhované reformy a rozpočtové škrty povedou samy o sobě k ekonomickému poklesu. To je v ekonomickém paradigmatu, který stojí na expanzi úvěru = dluhu zřejmé. Ministr Kalousek opět chybně počítá na příští rok s ekonomickým růstem, přičemž je vysoce pravděpodobné, že růst bude buď v ideální variantě kosmetický nebo rovnou záporný. Nelze vyloučit návrat recese, naopak se mi tato varianta jeví jako stále víc pravděpodobná. Globální makrodata jsou v posledních měsících velmi výmluvná a pokud Fed v San Franciscu označí riziko nové recese za velmi vysoké, je asi vhodné si položit otázku, zda vůbec můžeme počítat pro roky 2011 – 2012 pouze s recesí. Trh práce v USA se nadále propadá. Oficiálně nezaměstnanost stagnuje, reálně roste.

Dopady vládou ČR navrhované ekonomické terapie jsou uvedeny výše. Komplexita systému se navrhovaným nijak nesnižuje a reformy a úspory jsou povrchního charakteru. Předpokládáný schodek v roce 2011 je 135 miliard a je nutno ho považovat za minimální variantu. Vyrovnaný rozpočet do roku 2016 v prostředí permanentní krize je iluzorní. Pokud budou škrty dále prohloubeny, což lze předpokládat, budou státní funkce oslabeny a sociální koherence nadále destabilizována v nevhodnou dobu. Vyústěním bude kolaps na nižší úroveň komplexity systému, kde pravděpodobně bude omezen rozsah státních služeb jako takový, sociální stát zanikne a občanská práva a svobody budou konfrontovány s voláním po zajištění alespoň základních potřeb obyvatelstva s pomocí vlády tvrdé ruky (ať už bude pravicová nebo levicová).

Závěrem bych se letmo zastavil u ropy. Přes upozadnění energetické problematiky je nemožnost další expanze produkce limitujícím faktorem jak ekonomického růstu, tak v budoucnu i udržení komplexity systému a v konečném důsledku i růstu a posléze i jen stagnace globální populace. Zda začne sestup z plató skutečně v roce 2012 je zatím nemožné potvrdit. Očekávaná nová produkce pro rok 2011 je podle databáze megaprojektů 3.114 mbd a pro rok 2012 2.275 mbd. Ještě v polovině roku 2008 uváděla databáze pro oba roky novou kapacitu kolem 3.5 mbd. I při úrovni deplece kolem 4.5% ročně, což je polovina toho, co uvádí některé zdroje, je třeba k udržení stávající úrovně těžby přibližně 3.6 mbd nové kapacity každý rok. Realističtější je ale uvažovat nutnou novou produkci kolem 5 mbd. Při globální rezervní kapacitě 1-3 mbd je možné dopady odsunout zhruba o rok, takže pokud nedojde k depresi (což pravděpodobně do té doby dojde), je možné dopady zlomu očekávat v roce 2013, přičemž za nejvzdálenější možnou dobu ukončení plató je považován rok 2018. Po letech 2008 a 2009, kdy nová produkce činila kolem 4.5 mbd, se tak vracíme na úrovně 1. poloviny první dekády 21. století.

Zdroje: Klein. Naomi. The Shock Doctrine: The Rise of Disaster Capitalism. Metropolitan Books, 2007.
The Automatic Earth
The Zero Hedge
The Calculated Risk
Wikipedia – Oil Megaprojects

Pohled Medusy

Nemohu si nevzpomenout na poznámku De Casserese. Bylo to nad vínem v Mouquin. Řekl: „Nejhlubším instiktem člověka je válka proti pravdě; proti skutečnosti. Faktům se vyhýbá od nejútlejšího věku. Jeho život pokračuje neustálým vyhýbáním. Zázrak, chimera a zítřek ho drží při životě. Živí se bludem a mýtem. Je to lež, co ho osvobozuje. Hledá věčný únik v naději, víře, bajce, umění, Bohu, socialismu, nesmrtelnosti, alkoholu, lásce. Od Meduzy – pravdy se odvolává k Maye – lži.“

Jack London, The Mutiny of the Elsinore

Pokud se ptáte, proč se v poslední době zabývám blogováním méně než v minulosti, tak odpověď je snadná. Jednak jsem neměl na žádný písemný projev v poslední době prostě chuť a náladu, jednak mi čím dál víc připadá, že čas slov víc a víc míjí do nenávratna.

Žádný objem slov několika desítek či stovek intelektuálů nezmění svět, lidstvo a ani naši budoucnost.

Na následujících řádcích se pokusím stručně nastínit důvody z nichž výše uvedený závěr vychází.

1. Člověk je organismus kontrolovaný geny (a memy), stejně jako kterékoliv jiné zvíře. Mysl je produktem těla a naše možnosti kontroly chování a reakcí jsou omezené.
2. Lidský rozmnožovací cyklus vykazuje shodné charakteristiky s mnoha dalšími geometrickou řadou se množícími druhy (např. krysy).
3. Tento cyklus je z evolučního hlediska nezbytným komponentem přirozeného vývojové procesu, protože následný overshoot vede k regulaci populací vysoce expanzivních a životní prostředí zatěžujících druhů prostřednictvím populačního kolapsu, který obvykle zhruba kopíruje úroveň předchozího reprodukčního „úspěchu“.
4. Životní prostředí je vrozeně nestabilním, chaotickým systém. Chaotičnost systému je jednou z podmínek evoluce.
5. Obnova biodiverzity po masovém vymírání není zřejmou charakteristikou systému.
6. Většina degradace životního prostředí je vedlejším produktem přelidnění.
7. Enviromentální problémy kterým čelíme nemají technologická řešení a pokusy o technologická řešení generují další problémy a další degradaci.

Původ lidského chování spočívá v genech, stejně jako u všech ostatních organismů na Zemi. Z velmi pádných evolučních důvodů, jsme však byli vyselektováni, abychom to nechápali. Aby bylo zajištěno iracionální, geneticky podmíněné chování ve všech záležitostech, které mají evoluční konsekvence (replikace genů), byly tyto reakce geny zařazeny pod složku emoce, kultura a mysticismus.

Kultura a mysticismus se vyvinuly jako protiváha expanze lidského neokortexu, jako protilátka proti racionálnímu myšlení ohrožujícímu zájmy genů. Pokud by tyto páky neexistovaly, vyústilo by dominující racionální myšlení pravděpodobně ve sníženou míru agresivity, kmenové jednoty a zájmu o reprodukci, což by vzhledem k nečetnosti populace předků Homo sapiens hrozilo vést k vyhynutí druhu.

Dnešní civilizační uspořádání tak je spíše než produktem racionálního myšlení produktem mysticismu. Pokud by tomu tak nebylo, byla by nevyhnutelnost současné populační exploze a enviromentální degradace, stejně jako její chmurné důsledky jasně zřejmé všem vzdělaným lidem nejen dnes, ale již řadu staletí do minulosti. Místo toho jsou výjimky na čele s reverendem Malthusem nepočetné. Intelektuální závist, náboženský dogmatismus, nacionalistický zápal nebo ekonomický fundamentalismus (všechno staré dobré a osvědčené geneticky podmíněné reakce) zajistily, že varování porozuměli jen nemnozí, což ve svých důsledcích znamená tolik, jako by neporozumněl nikdo.

V uplynulých staletích se nezměnilo nic. Přetrvávají tak báchorky o pokroku, vědě, vzdělání nebo technologii, která odvrátí neodvratné a vyšle lidstvo na cestu zářivější, než si kdokoliv umí představit. Je tak ignorován základní fakt, že evoluce nemá žádný záměr a nelze ji chápat jako pokrok ke stále lepším formám. Ignorován je stejně tak další důležitý bod a to ten, že všechny druhy končí vymřením, zejména pak ty mimořádně úspěšné. Čím rychlejší vzestup, tím strmější a hlubší pád.

Pomyslnou dýkou v zádech našeho druhu je a bude mysticismus jako produkt genetických klapek na našich očích. Již na první pohled je zřejmé, že v záležitostech mysticismu, je lidská důvěřivost prakticky bez hranic. Všeobecná akceptace náboženství, kreacionismu nebo astrologie či teorie udržitelného růstu je tristním důkazem toho, že počet lidí schopných aplikovat byť jen základní pravidla racionálního myšlení na informace, na nichž jsou emocionálně (rozuměje geneticky) zainteresováni, je mizivý. Tato všeobecná předprogramovaná vlastnost a ochota potlačit data, která jsou v rozporu se zájmy genomu zajišťuje, že vedení, stejně jako nejnižší patra sociální struktury zůstávají blaženě ignorantní k rostoucí lavině vědeckých dat dokumentujících dekády trvající globální pokles ryb ulovených na hlavu, stejně jako ještě delší pokles globální produkce obilovin na hlavu, degradaci orné půdy, postupující vymírání druhů a likvidaci biodivezity nebo karbonizaci atmosféry a ropný zlom.

Tak jako je zřejmá diagnóza, je přinejmenším rámcově zřejmá i prognóza. Obecně se redukce populace v overshootu pohybuje mezi 70-90%. V extrémních případech (za ten se můžeme považovat) až 99.9% nebo vyhynutí. Vzhledem k naší vysoké agresivitě a zcela bezprecedentní schopnosti zabíjet je nutné počítat s hodnotami přes 90% odhadem v období do konce století.

Současný úvod krize a následná 2. velká (super)deprese, která může být zahájena v horším případě v řádu měsíců, v lepším případě v souvislosti s postupným kolapsem finančního systému a zejména v důsledku dopadů ropného zlomu a tedy kontinuální série ropných šoků v řadů let (2012-2015 a dále) povede k růstu úmrtnosti v rozvojových zemích a k poklesu životní úrovně i porodnosti v Evropě a pravděpodobně i v USA. Vrchol růstu populace pak lze očekávat kolem roku 2025-2035 a následné zahájení sestupu je logickým vyústěním overshootu. Kolaps globální populace pak bude v plném proudu pravděpodobně v období 2035 – 2065. Nemusím snad zdůrazňovat, že toto je jen můj rámcový osobní odhad.

Pokud dáme věci do perspektivy, je třeba poznamenat, že i během 2. světové války, která si vyžádala kolem 200 000 000 mrtvých, globální populace rostla, stejně tak v období Stalinova a Maova sociálního inženýrství. Tyto příklady tak jen velmi omezeně naznačují, jaká budoucnost se před námi otevírá.

Komplexní společnosti kolabují a kolabují často. Seznam je dlouhý (Mezopotámie, Mykény, Západořímská říše, Východořímská říše, Mayové, Chaco atd.). Joseph Tainter uvádí pro studium příčin kolapsů jedenáct následujících klíčových témat:

1. Vyčerpání nebo zánik životně důležitých zdrojů.
2. Vznik nové zdrojové základny.
3. Výskyt nepřekonatelné katatastrofy.
4. Nedostatečná reakce na okolnosti.
5. Jiné složité společnosti.
6. Vetřelci.
7. Třídní konflikty, sociální rozpory, špatné řízení ze strany elity nebo její špatné chování.
8. Sociální dysfunkce.
9. Mystické faktory.
10. Nahodilé zřetězení událostí.
11. Ekonomické faktory.

Ad 1. Bez pochyb v plném proudu. Ropný zlom je realitou. Jeho dopady se očekávají do pěti let. Přímo nebo nepřímo byl potvrzen nejen nezávislými odborníky, ale i IEA, Totalem, Petrobrasem a dalšími. Limity růstu jsou však zřejmé i v řadě dalších odvětví – kovy, plyn, uhlí, uran, obilniny, rybolov, orná půda atd.

Ad 2. Pokusy o náhradu fosilních paliv spalováním biomasy jsou podle předpokladů neúspěšné a působí enviromentální degradaci. Fotovoltaika a větrné turbíny jsou v řadě případů možné jen kvůli dotacím, vyžadují záložní zdroje a nárazově zatěžují zastaralé distribuční sítě.

Ad 3. Tento bod zůstává otevřený a může se kdykoliv projevit širokou škálou negativních událostí počínaje pandemií s vysokou mortalitou, přes ničivá zemětřesení a vulkanickou aktivitu, až po radikální klimatickou změnu, jadernou válku nebo dopad většího kosmického tělesa.

Ad 4. Nedostatečná reakce na okolnosti vyplývá z výše uvedeného, je produktem genomu a proto garantovaná.

Ad 5 a 6. Kategorie jiných složitých společnosti se v podmínkách globalizace stírá. Jednotlivé státy jsou na sobě natolik závislé, že izolovaný kolaps je prakticky vyloučen. Kolabující státy budou „vzaty pod protektorát“= ekonomická a vojenská kuratela fungujícího souseda nebo širšího společenství států. Kategorie vetřelců může zahrnovat všechny typy střetů mezi státy a také protistátní činnost vycházející z vniřku států.

Ad 7. Třídní konflikty, sociální rozpory, špatné řízení a chování elity jsou čím dál zřejmější na všech úrovních a prohlubují se jak lokálně, tak i globálně. Nedostává se nezávislých, důvěryhodných, morálně vyspělých vůdčích osobností.

Ad 8. Sociální dysfunkce je taktéž přítomna, společnost se atomizuje a individualizuje. Rozvodovost je vysoká, mezigenerační konflikty a odcizení jednotlivých zájmových skupin se prohlubují. Sociální kohese klesá, chybí zřetelné jednotíci prvky, společné ideály, vědomí vzájemné sounáležitosti a závislosti.

Ad 9. Mystické faktory jsou zřejmé na všech úrovních našeho života. Náboženský mysticismus je silně zastoupen se všemi negativy hlavně v islámském světě. Křesťanské kořeny Západu však nesou své otrávené plody. Mýty o vyvolenosti člověka a jeho vlády nad světem a s tím spojené právo na neomezenou exploataci zdrojů a z nich se odvozující bludy ekonomické „vědy“ (neomezený růst, udržitelný rozvoj, prospěšnost populačního růstu atd.) jsou jednou z primárních příčin probíhajícího kolapsu. Paradoxem je, že mysticismus jako klíčovým produkt evoluce našeho druhu a z velké části tedy zdroj našeho bezprecedentního úspěchu se nyní stává kopím v srdci lidstva a pramenem našeho pádu. Beze zbytku tak platí staré známé pořekadlo, že: „Čím kdo zachází, tím také schází.“

Ad 10. Náhodilé zřetězení událostí je nejasnou kategorií a za náhodné v této souvislosti spíše považujeme jevy, jejichž vazby nedokážeme postihnout. To co se neinformovaným bude jevit jako 7 ran egyptských, bude pro informované logickým sledem vzájemně propojených událostí.

Ad 11. Ekonomické faktory snad ani není třeba zmiňovat. Globální impérium dluhů se rozpadá. Monetární stimuly zmizely v deflační bouři, která není u konce a bude pokračovat. Ani úrokové sazby na 0 nedokázaly obnovit poskytování půjček a tedy monetární expanzi v rozsahu nezbytném pro „úspěšné“ pokračování ekonomického „růstu“. Přechodná stabilizace je sice možná, udržitelná stabilizace ne. Nezaměstnanost nadále roste, příjmy populace stagnují nebo klesají. Možnosti získat půjčky a ochota k nim klesají. Finanční instituce zdaleka neodkryly rozsah svých ztrát a řadu typů hypoték čekají změny sazeb směrem nahoru v příštích letech a to zdaleka nejen v souvislosti s globálním růstem úrokových sazeb, který musí dříve nebo později přijít. Dno realitního trhu je v ČR i v USA v nedohlednu. V takovýchto podmínkách by byl i bez ropného zlomu návrat k růstu nejistý, vzhledem k dopadům ropného vrcholu, které se budou v čase jenom prohlubovat je ekonomická deprese pouze otázkou času.

Pesimismus je realismus. Hluboký pesimismus je zcela oprávněný. Optimismus není ničím jiným než praktickým šílenstvím, efektním a efektivním vypnutím funkcí neokortexu. Toto praktické šílenství se osvědčilo v minulosti a bylo proto pozitivně selektováno. Pravidla hry se ovšem rychle mění. Náš hvězdný úspěch v posledních staletích v sobě vždy nesl zárodek propastného pádu, kterým se za úspěch nakonec platí. Během dekády nebo dvou budeme s vysokou pravděpodobností čelit bezprecedentnímu úpadku, skutečné temné planině. Viděli jste jak rychle převzaly vládu zločinecké gangy na Haiti, jak rychle hořelo to, co tou dobou ještě zbývalo z ministerstva spravedlnosti. Odpovězte si sami co by se dělo, kdyby nebyly k dispozici žádné mezinárodní síly, žádné oddíly americké námořní pěchoty.

V nadcházejících letech může přijít den, kdy nebude žádná vláda, armáda a policie, která by nás chránila a je na každém, aby byl připraven bránit sebe, své blízké a svou komunitu. Zlo je reálné a Homo sapiens je opice s krvavými zuby. Jsem lovci a dravci od přírody. Nemusí se nám to líbit, ale věci to nezmění. Zbožná přání a klapky na očích nikoho nespasí. Jak dopadli obyvatelé Rwandy, když se na ně vrhly gangy jejich bývalých sousedů s mačetami? Jak dopadli Haiťané když bandy bývalých kriminálníků vyzbrojených automatickými zbraněmi přišly rabovat? Ti první byli rozsekani na kusy, ti druzí většinou vyvázli alespoň s holým životem.

Jak bude sestup pokračovat, je čas být praktický. Je bezpředmětné jak dobře je váš dům izolován, jak velké zásoby paliva máte, jak moc dobří jste zemědělci, pokud si nic z toho nejste schopni obhájit. Pokud vám taková budoucnost připadá strašná, odpudivá a nesnesitelná, tak se vraťte na zem z výšin, protože takto lidstvo žilo po většinu své existence. Toto je uspořádání vyplývající z fyzikálních a evolučních zákonů a není nic co bychom mohli udělat, abychom to změnili. Je možné se jen pokusit přizpůsobit.

Zdroje: Tainter. Joseph. Kolapsy složitých společností. Praha: Dokořán, 2009.
Into the Greyzone

„Není to nejsilnější druh, který přežívá, ani nejinteligentnější, ale ten, který nejlépe reaguje na změny.“

Charles Darwin

Po roce od oficiálního počátku finanční krize je nezpochybnitelné, že se jedná o systémovou událost. Co je však stejně nezpochybnitelné, je fakt, že nedošlo k prakticky žádným kladným změnám adaptačního charakteru. Pokud k nějakým změnám došlo, jsou to změny k horšímu.

Nejzřetelnější je samozřejmě pokračující kontrola politiků bankéři a s ní i mytologie finančnictví, jako zdroje minulé a tedy také budoucí prosperity. Skutečností je pravý opak. Banky a jejich politika jsou původci krize. V důsledku této pokračující fikce pak logicky došlo ke znárodnění ztrát bank, nikoliv však bank samotných.
Kritická příčina krize, tedy dluh (respektive jeho exponenciální růst a reálná nesplatitelnost), zůstává neřešena. Nedostatečné příjmy nižší a střední třídy a jejich selhavší „kompenzace“ prostřednictvím dluhu jsou nadále ignorovány. Místo toho jsou navrhovány škrty sociálních výdajů, tedy těch programů, které jsou doplňkem příjmu výše uvedných skupin. Rostoucí nezaměstnanost a roztáčející se deflační spirála pak povedou k dalšímu snížování reálných mezd i daňových příjmů.
Veřejné výdaje jsou poplatné různým lobby, především té betonářské, kdy se zcela (ne)pochopitelně v příštím roce zvyšují výdaje na stavbu silnic a dálnic o 13 miliard, aby byla na druhé straně osekána mateřská a již nyní nekonkurenční platy státních zaměstnanců. To už je rozumnější vyplatit i ten 13. důchod než vyhodit další miliardy na dálnice, které budou za několik let poloprázdné.

Za tím vším je pochopitelně agenda korporací – od energetických a stavebních obrů až po finanční behemoty. Lobbují, kontrolují média a kupují si politiky. Jejich sevření sílí.

Dokud nebudou splněny následující předpoklady, je jakýkoliv pozitivní ekonomický vývoj nemožný: 1. Je třeba zvýšit příjmy nižší a střední třídy. 2. Veřejné investice – zejména do energetických úspor a infrastruktury, které budou placeny ze zvýšených daňových výnosů. 3. Rozsáhlé omezení vlivu korporací a jejich kontroly politického a ekonomického procesu.

Vývoj ale míří jinam – k intenzifikaci krize.

Data z USA vypovídají o mnohém. Nezaměstnanost dosahuje podle ukazatele U3 9.8%. V září měly ztráty pracovních míst podle BLS činit 263 000. U6 dosáhla 17%. Reálně je nezaměstnanost téměř jistě přes 20%, pokles HDP někde okolo – 6%. Průzkum toho samého ministerstva došel k závěru, že zaměstnanost klesla v září o 785 000 pracovních míst. Alternativní pohledy dokonce naznačují pokles o 995 000. Dalších víc než 500 000 lidí přestalo být počítáno jako pracovní síla. Míra nezaměstnanosti náctiletých dosáhla 25.9%.
Osobní bankroty přesáhnou do konce roku číslo 1 400 000. Delikvence splátek půjček prostřednictvím bankovních karet dosáhly v září maxima. Více než 32% amerických nemovitostí zatížených hypotékou má nižší cenu než je objem hypotéky. V takovémto prostředí je deflace pro příští kvartály zřejmou variantou.

Zlato dosahuje rekordních cen kolem 1060 dolarů za unci, dolar oslabuje, ropa pomalu stoupá k 80 dolarům za barel. Produkce C&C dosáhla v červnu 2009 71.78 mbd, maximum z července 2008 činí 74.74 mbd. Průměrná denní produkce all liquids činila za srpen 2009 84.6 mbd, oproti 86.6 mbd v roce 2008 a 85.3 mbd v roce 2007. Co se týče budoucích vyhlídek pro země dovážející ropu doporučuji si pohrát s následující tabulkou J. Browna. Exporty ropy z Ruska se z dnešních 5.9 mbd dostávají na 1.3 mbd v roce 2020 a na 0 v roce 2025. Saudské Arábie z dnešních 7.1 mbd na 3.7 mbd v roce 2020 a 1.6 mdb v roce 2025. Vývoz pěti největších exportérů má klesnou z 18.7 mbd v roce 2009 na 7.2 mbd v roce 2020 a na 2.7 mbd v roce 2025. Vývoz Norska má klesnout na 0.5 mbd v roce 2017 atd.

Před dvěma lety oznámil Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), že průměrná teplota na planetě stoupne o 1 stupeň Celsia do konce století. Vůbec jim ale nevadilo, že tato hranice již byla prakticky dosažena tehdy a Al Gore převzal za tento „objev“ Nobelovu cenu míru.
Asi před rokem oznámilo Hadley Centre for Meteorological Research, že pokud nedojde k naprostému kolapsu ekonomiky, stoupnou globální průměrné teploty o 2 C.
Minulý měsíc došel United Nations Environment Programme k závěru, že teplota stoupne o 3.5 C do roku 2100.
Minulý týden pak Chris West z UK Climate Impacts Programme Oxfordské univerzity naznačil, že bychom se měli s růstem teplot o pouhé 2 C rychle rozloučit a že čtyřka je teď nová dvojka a to již kolem roku 2050. Rozsah odtržení současné společnosti od reality pak dokumentuje fakt, že uvedené scénáře nereflektují plně zpětné vazby, jako je uvolnění metanu z permafrostu nebo hydrátů metanu z mořského dna.
Vzhledem k politické realitě je ovšem jakékoliv významnější snížení emisí stejně mimo diskuzi. Trend je křišťálově jasný – každý odhad je dříve nebo později střídán jiným, podstatně negativističtějším scénářem a každý zhoršený výhled se setkává s tou samou reakcí na politických postech.

S úvodem krize a očividnou neschopností naprosté většiny populace i politicko-ekonomického vedení byť jen částečně chápat situaci a začít adekvátně reagovat, je bezpředmětné mít jakékoliv iluze o pozitivních možnostech dalšího průběhu systémového selhání. Ti kdo pochybují o všeobecném kolapsu během následujících 50 let prostě jen nemají dostatek informací, respektive se je nesnaží objektivně interpretovat. Nevidím žádný způsob, jak by kdokoliv mohl nadcházející kolaps odvrátit. Jsou a budou činěny pokusy o jeho zpomalení. Ty ale ve svém důsledku povedou jen k tomu, že následná destrukce bude o to hlubší. Nepochybuji o tom, že s nástupem dopadů overshootu a počátkem redukce populace lidstva bude zlikvidována značná část biodiverzity planety. Náš druh se rozhodně neodebere do evoluční noci bez boje a devastace před námi dosáhne epických rozměrů. Pokud homo sapiens sapiens přežije příští století, budou následující nepočetné generace žít na v nejširším slova smyslu vybydlené planetě.
Současná kultura je kulturou smrti. Zpracování, využití, vysátí a odhození všeho, co je možné zpracovat, využít, vysát a odhodit. Industriální revoluce nám umožnila dotáhnout tento proces k dokonalosti. Dosud nejhrůznějším příkladem věcí příštích je zprůmyslnění smrti, jehož bylo lidstvo svědkem během 1. a 2. světové války. Modernita masového vraždění, technologie ve službách holokaustu…..
Technologie nás nezachrání, technologie neřeší problémy. Ve skutečnosti je a bude jednou z příčin pádu. Základní příčinou jsou ale naše geny a memy. Byli jsme vyselektováni k tomuto selhání.

Zdroje: The Oil Drum – One (or two) years on – they have learned nothing
The Oil Drum – Oilwatch Monthly September 2009
The Automatic Earth – Just Naked Eye
Nature Bats Last

Follow

Get every new post delivered to your Inbox.

Join 28 other followers