Feeds:
Posts
Comments

Archive for the ‘Ekonomika’ Category

Jak již většina z vás bezpochyby zaznamenala, makrodata, ať jakkoliv zkreslená, stejně jako chování trhů v roce 2011, vykazují v mnoha ohledech podobné tendence jako v roce 2008. Ve svých fundamentech je situace obdobná, nicméně objem globálních dluhů pokračoval v období 2008-2010 v exponenciálníám růstu a jeho významná část byla přelita do veřejného sektoru, kde je mnohem hůře maskovatelná, než v trezorech bankovních institucí.

Politický kapitál globální garnitury byl již většinou využit během první fáze finanční krize a jestliže jejich možnosti byly již v roce 2008 omezené, v současnosti jsou marginální. O mnoho lépe na tom ale tentokrát nejsou ani elity finanční. Použité inflační nástroje (nulové sazby a QE1 + QE2) sice vytvořily pro nezasvěcené iluzi stability, ale ta se stále jistěji hroutí. Index spotřebitelské důvěry se v USA propadl na nejnižší úroveň od roku 1980.

Strach se vrací na trhy a poslední týden nám znovu ukázal, co znamená slovo volatilita. Další propady, stejně jako prudké výkyvy opačným směrem budou v příštích měsících následovat. Manipulace trhů typu zákazu obchodů nakrátko, je jen oddalováním dalších poklesů.

Dluhy a to zdaleka nejen Španělska nebo Itálie jsou nesplatitelné a politiku škrtů, stejně jako předchozí politiku dluhů, je třeba považovat za to čím ve skutečnosti je – za projev mocenské stupidity. Tzv. ekonomický růst od 70. let byl expanzí dluhu, expanzí, která se nachází v terminální fázi. V reálné ekonomice nejsou připraveny podmínky pro další růst na kvalitativně nové úrovni.

Neoliberalismus jako dominantní ekonomický směr, lze oprávněně považovat za klíčový biologicky a kulturně selektovaný faktor, který má spolu s jinými zajistit kolaps lidské populace na pro biosféru přijatelnou úroveň. Jeho současnou pozici proto nelze v žádném případě považovat za náhodnou.

Globálně uplatňovaná politika škrtů povede k předvídatelným důsledkům a to mimo jiné těmto:

Fragmentace a destrukce zbytků střední třídy
Prudký nárůst chudoby, polarizace a fašizace společnosti
Prohloubení ekonomického poklesu, růst nezaměstnanosti, stagnace a poklesy reálných mezd
Mezigenerační konflikt
Represe vůči přistěhovalcům, etnickým menšinám, nezaměstnaným, homosexuálům a dalším „jiným“
Další prorůstání a postupné splynutí politického a korporátního vedení a organizovaného zločinu
Marginalizace a privatizace veřejných služeb
Nárůst kriminality a sociální nestability, nucené práce
Zvýšené využití represivních složek, zejména soukromé povahy
Likvidace odborů, neziskových a ekologických organizací

Tyto výsledky politiky škrtů logicky povedou v řádu několika málo let k protireakci, která bude nabývat obdobných forem, jaké dnes vidíme v řadě arabských zemí. To však již v situaci, kdy budou ekonomiky v depresi a byť vzhledem k poklesům poptávky stále ještě povrchně, budou přece jen více než dnes patrné i důsledky ropného zlomu a klesající produkce potravin na hlavu.

Vedení vzešlé ze sociálních převratů nebude vysoce pravděpodobně dostatečně kompetentní k řešení situace a hlavně mu budou chybět potřebné zdroje. Sestupná spirála tak bude pokračovat a sama sebe multiplikovat.

K postupujícímu ekonomickému a energetickému kolapsu se po roce 2020 bude čím dál jasněji pojit i klimatický chaos. Globální klimatická změna je vědecky neoddiskutovatelným faktem a její negativní dopady na produkci vody a na samu o sobě neudržitelnou zemědělskou výrobu se budou taktéž násobit. Arktický led se v zimě 2010 obnovil minimálním způsobem a tak hrozí i přes z hlediska posledních let průměrné teploty překonání rekordního minima z roku 2007.

Závažnost uvedených problémů je vysoká, zásadním problémem lidstva je ale velikost populace. Odhady skutečně udržitelné populace jsou v rozmezí 50 – 500 milionů, v závislosti na životní úrovni a snad je každému jasné, že čím vyšší životní úroveň a průměrná délka života, tím nižší populace. Světové intelektuální kapacity se shodují, že lidská populace bude snížena.

Naděje, že lidstvo začne neodkladně podnikat účinné kroky, které by změnily přirozený kurs, kterým se ubíráme, je velice malá a stejně tak jsou malé mé pochybnosti o důsledcích tohoto směřování. Příznaky jsou neklamné. Lidstvo svým bezuzdným honem za okamžitým prospěchem ohrožuje své přežití v takovém rozsahu, že pokud je mi známo, bod návratu již minul a podle nemilosrdných a lhostejných zákonů přírodního výběru, bude tento slepý a sebevražedný kurs ještě dekádu či dvě pokračovat, dokud nebude zastaven tíhou svých vlastních důsledků. Přírodní výběr má nulovou předvídavost a prozíravost. Vyhynutí lidstva, pokud k němu dojde, tak bude důsledkem nikoliv našeho selhání, ale našeho jedinečného úspěchu.

Další recese je záležitostí několika měsíců, její hloubku není možné odhadnout, je pouze pravděpodobné, že bude horší než ta předchozí, protože důvěra v instituce a systém kontinuálně klesá. Dlouholetí čtenáři tohoto a obdobných blogů jsou snad již tu lépe, tu hůře připraveni na probíhající kaskádu kolapsů. Pro ostatní platí, že je lépe začít pozdě než nikdy. Zejména získání a aplikace nových dovedností v praxi, stejně jako psychologická adaptace na budoucí situaci, která se tak zásadně rozchází s průměrným očekáváním běžného člena globální populace, může být otázkou let a je stále pokračujícím procesem. Jakkoliv je otázka psychické, fyzické a dovednostní úrovně klíčová, je podstatná i problematika hmotná. V průběhu finanční krize je logickou volbou hotovost mimo banku, nákupy drahých kovů lze v dnešní situaci doporučit jen multimilionářům, kteří se právě probrali do reality a to pouze jako zajištění. Za optimální investici je třeba stále považovat zemědělskou usedlost na níž bude ochotná a schopná efektivně fungovat užší nebo lépe širší rodina. Obecně lze považovat za dobrou investici cokoliv, co zvýší vaši nezávislost na systémových funkcích.

Civilizační Titanik začíná znovu nabírat vodu, pumpy přestávají stíhat, stále je čas, ale krátí se čím dál víc.

Advertisements

Read Full Post »

Vzhledem k delší odmlce považuji za nejvhodnější začít hodnocením současné situace a výhledem na nejbližší období. Tento příspěvek se tak bude zaměřovat především na nejbližší horizont do 5 let a zároveň může sloužit jako shrnutí, či úvod pro všechny s tematikou neseznámené. Nemusím doufám připomínat, že ačkoliv moje zdroje dokázaly ve srovnání s mainstreamem predikovat jak finanční, tak energetickou krizi s předstihem několika let, je vždy vhodné se snažit o vlastní verifikaci a kritiku uvedených dat a závěrů.

V oblasti financí budeme konfrontováni s deflací a ekonomickou depresí a v energetickém sektoru se stagnací, posléze vystřídanou rostoucí nedostupností a nedostatkovostí zdrojů. Objevy nových nalezišť ropy vyvrcholily v 60. letech 20. století. Produkce konvenční ropy dosáhla vrcholu v roce 2005, produkce tekutých paliv v roce 2008. Populace a spotřeba v zemích vyvážejích ropu pokračuje v růstu, což hrozí negativním ovlivněním vývozu (viz. ELM – Model země vyvážející ropu). Jako řešení byly v případě největšího spotřebitele zatím použity tanky, které pomohly redukovat domácí spotřebu země s největšími netěženými rezervami na světě. Náklady pro populaci okupujícího státu však převažují nad zisky a tato strategie je dlouhodobě nefunkční, způsobila přechodný kolaps a následnou marginalizaci státu v Iráku a nepřímo přispívá i k budoucímu kolapsu USA. Krátkodobě však byla a je výhodná pro tamní vládnoucí „elitu“= finančně – průmyslový komplex. Hlavním problémem současnosti a příští dekády v energetické oblasti bude především otázka klesajících objemů produkčních toků a nadále klesající EROEI zbývající těžitelné ropy v důsledku nutnosti těžit druhořadé zdroje. Alternativní zdroje nejsou ekvivalentem ropy a nemohou ji plnohodnotně nahradit. Jaderná energie má vzhledem k velmi vysokým nákladům na konstrukci a udržbu EROEI, které je na hranici udržitelnosti komplexního systému dnešní civilizace a je jen obtížně kompatibilní s dlouhodobou krizí. Jádro vyžaduje kontinuitu finančních toků, odborníků a stability prostředí pro své bezpečné fungování. Nic z toho nelze v budoucnosti garantovat. Samostatnou kapitolou je produkce jaderného paliva. Biopaliva, ropné písky a břidlice pak není třeba vzhledem k jejich nízkému EROEI považovat za relevantní z hlediska komplexního systému. Současný životní styl a úroveň ekonomické aktivity jsou v důsledku výše uvedeného do budoucna neudržitelné.

Ze vztahu energie a ekonomické aktivity je zřejmé, že pokud existují rozsáhlé energetické zdroje v podobě fosilních paliv, je možné vytvořit i odpovídající finanční bublinu. Současná finanční bublina je největší v historii, nicméně začínající sestup dostupnosti fosilních paliv není hlavní příčinou postupujícího kolapsu současné bubliny. Každá bublina je vnitřně nestabilní a má zabudovánu autodestrukční funkci, kdy se hroutí pod svou vlastní vahou. Kolaps současného finančního systému bude nejdůležitější událostí příštích let, která odsune energetickou krizi přechodně do pozadí.

Všechny bubliny (včetně burz nebo trhů s nemovitostmi) jsou postavené jako pyramidová hra (Ponzi scheme) a tedy závislé na stálé expanzi a vstupu nových hráčů a příjmů. Jako u všech pyramidových her platí, že skutečně vydělají jen ti, co do hry vstupují v její ranné fázi. Veřejnost je samozřejmě tím, kdo vstupuje do hry velmi pozdě a kupuje tak obvykle už ani ne zajíce v pytli, ale prázdný pytel, který insideři logicky s největší radostí prodají a s penězi mizí, než bublina definitivně splaskne.

Co se týče fungování trhů je veřejnost ohlupována řadou do kola opakovaných mýtů o racionalitě, účelnosti a efektivitě. Trhy nejsou racionální, ani účelné. Pohání je vjem situace, nikoliv její skutečná podstata. Snadno to lze ilustrovat na ceně ropy, která neodráží realitu zásob a jejich těžby, ale to jak lidé vnímají budoucí dostupnost nebo nedostupnost suroviny. Většina lidí není skutečně informována, ale sleduje impulzy z okolí ve stylu můj soused/makléř/oblíbený bloger mi radí koupit to a to a ten snad ví co dělá. S rostoucí cenou pak kupuje čím dál víc zájemců a cena tak dál roste (pozitivní zpětná vazba) a to samé platí o sestupu dolů, což si vyzkoušíme v následujících letech. Určující jsou emoce. Při růstu je to naděje a chamtivost, při propadu strach. Strach je velmi silná a nakažlivá emoce, což znamená, že pokles je vždy ostřejší než růst. Finanční nákaza a její šíření tak není ničím jiným než šířením strachu. Je prakticky vždy iracionální. Poslední případ Řecka to dokumentuje. Pozice tohoto státu před nástupem paniky se nijak významně nelišila od situace před dvěma nebo třemi roky. Co se zásadně změnilo byla percepce, která vyhnala úroky za řecké dluhopisy dočasně na 18%.

Při srovnání současné situace s Velkou depresí se blížíme konci sucker rally roku 1930 a čeká nás další série propadů. Ve 3. a 4. kvartálu začne vládnout trhům znovu strach. A tam kam trhy zamíří, tam bude reálná ekonomika postupně následovat.

Po celou dobu sestupu bude určujícím faktorem deflace, nikoliv hyperinflace jak se majorita zainteresovaných stále chybně domnívá. Hyperinflace zatím není na pořadu dne. Zhroucení trhu s deriváty, které tvoří tuto finanční bublinu, je jejím předpokladatelným vyústěním poté, co se expanze na podzim 2008 zastavila. Přechodná stabilizace byla možná pouze díky intervenci Fedu a ECB, které použily státní záruky (daně), při pokusu o udržení expanze. Bez tohoto zásahu by finanční systém již zkolaboval na podzim 2008. Utracené biliony dolarů jsou však vzhledem k rozsahu bubliny nedostatečné a neumožňují ani její dlouhodobější stagnaci. Pro představu o rozsahu bubliny, uvádím, že globální HDP je 55 bilionů dolarů, přičemž teoretický objem trhu s deriváty je 600 bilionů dolarů. Tento trh expandoval z 0 na současný objem během posledních tří dekád a nevytvořil žádné reálné bohatství. Přestože hodnoty nejsou reálné, je toto „bohatství“ zanese v účetních knihách na něž lidé spoléhají a s nímž se počítá jako s dluhem, který je třeba splatit a jehož splacení bude vymáháno. Účetní rozvaha Fedu se pokud je mi známo pohybuje v jednotkách bilionů dolarů a dlouhodobější kontrola imploze je proto mimo kontrolu Fedu.

Finanční kolaps tohoto objemu nutně povede k depresi, přičemž výchozí situace je ve všech směrech horší než ve 30. letech. Bublina je násobně větší, očekávání stejně tak, dovednostní základna je nížší, zdroje omezenější, populace naopak vyšší.

V deflačním prostředí budou klesat především platy, stejně jako ceny, přičemž ceny životních nezbytností budou klesat nejpomaleji (životní nezbytnost není auto a plazmová televize). Pokles životní úrovně bude značný, protože přes z dnešního pohledu velmi nízké ceny bude dostupnost a objem financí, které bude mít průměrný člověk mnohem menší než dnes. Vždy jde o porovnání ceny s tím co máte v kapse. Ropa bude pravděpodobně opět stát 10-20 dolarů za barel, což ovšem může reálně znamenat vyšší ceny než dnes. Pokud ceny klesají, ale objem peněžní zásoby klesá ještě rychleji, reálné ceny rostou. Úvěry, které dnes drží ceny nahoře budou prakticky nedostupné, takže i nákup nemovitosti bude nutné provést v hotovosti, což bude mít za následek kolaps cen. Cena nemovitostí bude redukována odhadem o 75 – 99.9%. Pokud to považujete za nemožné nebo nepravděpodobné, stačí se podívat již na dnešní situaci v řadě amerických měst. Úroky i nezaměstnanost porostou, poptávka bude klesat. To samozřejmě roztáčí spirálu poklesů platů i cen. Největší poptávka bude vždy nutně po potravinách, jejichž ceny tak klesnou nejméně a vzhledem k objemu peněžní zásoby tak bude jejich reálná cena nejvyšší. Proto je tak důležité být schopen si alespoň část z nich vyprodukovat samostatně. Úrokové sazby byly pokud započteme inflaci v letech 2003 – 2007 prakticky negativní, což znamená, že Bernanke nevyhazoval z pomyslných vrtulníků volné peníze, ale volný dluh. Lépe by bylo možná říci dluhovou past, protože pokud si berete takto levný úvěr a nemáte patřičné rezervy, tak stačí jen malý růst sazeb a váš dluh se stává rychle neobsluhovatelným. Této situaci již čelily miliony dlužníků a další desítky (a stovky) milionů s ní budou v následujícíh letech konfrontovány. Deflace celou situaci obrací naruby a skutečná úroková sazba je poté vždy vyšší než nominální, protože dané procento deflace se přičítá (sazba 5.5% – (-5% deflace) = reálná sazba 10.5%). I nulová sazba tak není dostačující (0-(-5%) = 5%. Změny úrokové sazby jako nástroj měnové politiky tak ztrácejí svou funkci. V situaci hluboké deflace je klíčová hotovost, včetně většího objemu drobných bankovek a mincí pro každodenní potřebu.

Pokud bych se měl podívat na situaci ČR, tak nastupující vláda, která si dala absurdní přízvisko „rozpočtové odpovědnosti“ vstoupí téměř jistě do historie jako vláda, která prohloubila deficit veřejných financí rekordním způsobem.

Z navrhovaných neoliberálních „reforem“ je zřejmá inspirace jedním z největších mystiků 20. století Miltonem Friedmanem. Ekonomické výsledky Friedmanova neoliberalismu vykazují soustavnou a nepřerušenou řadu selhání, protože jako další mytologické systémy nereflektují reálný stav, ale instrukce genomu svých autorů. Všude, kde byly myšlenky Chicagské školy ekonomie uvedeny do praxe, došlo k demontáži sociálního státu, ekonomické stagnaci nebo recesi, privatizaci státního majetku, zchudnutí širokých vrstev populace a naopak zbohatnutí „elity“ a na ní navázaných korporací.

V rámci šokové doktríny byly ideje Friedmana a jeho stoupenců uplatněny v Chile po převratu generála Pinocheta, v Argentině, v Británii za Thatcherové po Falklandské krizi, v USA za Reagana nebo v Rusku za Jelcina. Zde všude byla politická či ekonomická krize využita k šokové ekonomické terapii osekání státu prostřednictvím reforem a škrtů a následnému vyplnění vzniklého vakua soukromými společnostmi. Zároveň byl v případě Chile nebo Ruska upřednostněn volný trh před demokracií.

Posledním případem použití šokové doktríny je Irák, kde došlo k faktickému rozboření země a kolapsu státu, aby byl tento poté znovu „budován“ globálním korporátním sektorem. Výsledky tohoto projektu můžeme stále sledovat v přímém přenosu.

Nastupující vláda pravice v ČR nasadila v rámci volební kampaně malou demoverzi šokové doktríny v podobě Řecka jako odstrašujícího příkladu. Srovnání to bylo jak plyne již i z výše uvedeného slabomyslné, stejně jako urban legends o důchodech ve výši 2000 – 3000 eur apod., nicméně vzhledem k rozhledu populace a „úsilí“ médií o objektivitu a vyváženost zcela dostačující. Opozice nebyla schopná žádné reakce a volby prohrála. Použit byl model, který funguje vždy: 1. Strašení monstrem a 2. Slib zázraku, který přinese za patřičnou oběť vykoupení a vítězství. Tato nudná stará rutina funguje od úsvitu věků s přesností švýcarských hodinek (a její původ v genomu je taktéž zřejmý).

Ideová východiska M. Friedmana byla v ČR již aplikována v 90. letech za vlád jeho nejprominentnějšího lokálního stoupence V. Klause. Neoliberální ekonomická politika vyústila tak jako obvykle poklesem – sérií balíčků a ekonomickým propadem konce 90. let, to vše v okolním růstovém ekonomickém klimatu.

Dnešní situace je odlišná. Navrhované reformy a rozpočtové škrty povedou samy o sobě k ekonomickému poklesu. To je v ekonomickém paradigmatu, který stojí na expanzi úvěru = dluhu zřejmé. Ministr Kalousek opět chybně počítá na příští rok s ekonomickým růstem, přičemž je vysoce pravděpodobné, že růst bude buď v ideální variantě kosmetický nebo rovnou záporný. Nelze vyloučit návrat recese, naopak se mi tato varianta jeví jako stále víc pravděpodobná. Globální makrodata jsou v posledních měsících velmi výmluvná a pokud Fed v San Franciscu označí riziko nové recese za velmi vysoké, je asi vhodné si položit otázku, zda vůbec můžeme počítat pro roky 2011 – 2012 pouze s recesí. Trh práce v USA se nadále propadá. Oficiálně nezaměstnanost stagnuje, reálně roste.

Dopady vládou ČR navrhované ekonomické terapie jsou uvedeny výše. Komplexita systému se navrhovaným nijak nesnižuje a reformy a úspory jsou povrchního charakteru. Předpokládáný schodek v roce 2011 je 135 miliard a je nutno ho považovat za minimální variantu. Vyrovnaný rozpočet do roku 2016 v prostředí permanentní krize je iluzorní. Pokud budou škrty dále prohloubeny, což lze předpokládat, budou státní funkce oslabeny a sociální koherence nadále destabilizována v nevhodnou dobu. Vyústěním bude kolaps na nižší úroveň komplexity systému, kde pravděpodobně bude omezen rozsah státních služeb jako takový, sociální stát zanikne a občanská práva a svobody budou konfrontovány s voláním po zajištění alespoň základních potřeb obyvatelstva s pomocí vlády tvrdé ruky (ať už bude pravicová nebo levicová).

Závěrem bych se letmo zastavil u ropy. Přes upozadnění energetické problematiky je nemožnost další expanze produkce limitujícím faktorem jak ekonomického růstu, tak v budoucnu i udržení komplexity systému a v konečném důsledku i růstu a posléze i jen stagnace globální populace. Zda začne sestup z plató skutečně v roce 2012 je zatím nemožné potvrdit. Očekávaná nová produkce pro rok 2011 je podle databáze megaprojektů 3.114 mbd a pro rok 2012 2.275 mbd. Ještě v polovině roku 2008 uváděla databáze pro oba roky novou kapacitu kolem 3.5 mbd. I při úrovni deplece kolem 4.5% ročně, což je polovina toho, co uvádí některé zdroje, je třeba k udržení stávající úrovně těžby přibližně 3.6 mbd nové kapacity každý rok. Realističtější je ale uvažovat nutnou novou produkci kolem 5 mbd. Při globální rezervní kapacitě 1-3 mbd je možné dopady odsunout zhruba o rok, takže pokud nedojde k depresi (což pravděpodobně do té doby dojde), je možné dopady zlomu očekávat v roce 2013, přičemž za nejvzdálenější možnou dobu ukončení plató je považován rok 2018. Po letech 2008 a 2009, kdy nová produkce činila kolem 4.5 mbd, se tak vracíme na úrovně 1. poloviny první dekády 21. století.

Zdroje: Klein. Naomi. The Shock Doctrine: The Rise of Disaster Capitalism. Metropolitan Books, 2007.
The Automatic Earth
The Zero Hedge
The Calculated Risk
Wikipedia – Oil Megaprojects

Read Full Post »

„Není to nejsilnější druh, který přežívá, ani nejinteligentnější, ale ten, který nejlépe reaguje na změny.“

Charles Darwin

Po roce od oficiálního počátku finanční krize je nezpochybnitelné, že se jedná o systémovou událost. Co je však stejně nezpochybnitelné, je fakt, že nedošlo k prakticky žádným kladným změnám adaptačního charakteru. Pokud k nějakým změnám došlo, jsou to změny k horšímu.

Nejzřetelnější je samozřejmě pokračující kontrola politiků bankéři a s ní i mytologie finančnictví, jako zdroje minulé a tedy také budoucí prosperity. Skutečností je pravý opak. Banky a jejich politika jsou původci krize. V důsledku této pokračující fikce pak logicky došlo ke znárodnění ztrát bank, nikoliv však bank samotných.
Kritická příčina krize, tedy dluh (respektive jeho exponenciální růst a reálná nesplatitelnost), zůstává neřešena. Nedostatečné příjmy nižší a střední třídy a jejich selhavší „kompenzace“ prostřednictvím dluhu jsou nadále ignorovány. Místo toho jsou navrhovány škrty sociálních výdajů, tedy těch programů, které jsou doplňkem příjmu výše uvedných skupin. Rostoucí nezaměstnanost a roztáčející se deflační spirála pak povedou k dalšímu snížování reálných mezd i daňových příjmů.
Veřejné výdaje jsou poplatné různým lobby, především té betonářské, kdy se zcela (ne)pochopitelně v příštím roce zvyšují výdaje na stavbu silnic a dálnic o 13 miliard, aby byla na druhé straně osekána mateřská a již nyní nekonkurenční platy státních zaměstnanců. To už je rozumnější vyplatit i ten 13. důchod než vyhodit další miliardy na dálnice, které budou za několik let poloprázdné.

Za tím vším je pochopitelně agenda korporací – od energetických a stavebních obrů až po finanční behemoty. Lobbují, kontrolují média a kupují si politiky. Jejich sevření sílí.

Dokud nebudou splněny následující předpoklady, je jakýkoliv pozitivní ekonomický vývoj nemožný: 1. Je třeba zvýšit příjmy nižší a střední třídy. 2. Veřejné investice – zejména do energetických úspor a infrastruktury, které budou placeny ze zvýšených daňových výnosů. 3. Rozsáhlé omezení vlivu korporací a jejich kontroly politického a ekonomického procesu.

Vývoj ale míří jinam – k intenzifikaci krize.

Data z USA vypovídají o mnohém. Nezaměstnanost dosahuje podle ukazatele U3 9.8%. V září měly ztráty pracovních míst podle BLS činit 263 000. U6 dosáhla 17%. Reálně je nezaměstnanost téměř jistě přes 20%, pokles HDP někde okolo – 6%. Průzkum toho samého ministerstva došel k závěru, že zaměstnanost klesla v září o 785 000 pracovních míst. Alternativní pohledy dokonce naznačují pokles o 995 000. Dalších víc než 500 000 lidí přestalo být počítáno jako pracovní síla. Míra nezaměstnanosti náctiletých dosáhla 25.9%.
Osobní bankroty přesáhnou do konce roku číslo 1 400 000. Delikvence splátek půjček prostřednictvím bankovních karet dosáhly v září maxima. Více než 32% amerických nemovitostí zatížených hypotékou má nižší cenu než je objem hypotéky. V takovémto prostředí je deflace pro příští kvartály zřejmou variantou.

Zlato dosahuje rekordních cen kolem 1060 dolarů za unci, dolar oslabuje, ropa pomalu stoupá k 80 dolarům za barel. Produkce C&C dosáhla v červnu 2009 71.78 mbd, maximum z července 2008 činí 74.74 mbd. Průměrná denní produkce all liquids činila za srpen 2009 84.6 mbd, oproti 86.6 mbd v roce 2008 a 85.3 mbd v roce 2007. Co se týče budoucích vyhlídek pro země dovážející ropu doporučuji si pohrát s následující tabulkou J. Browna. Exporty ropy z Ruska se z dnešních 5.9 mbd dostávají na 1.3 mbd v roce 2020 a na 0 v roce 2025. Saudské Arábie z dnešních 7.1 mbd na 3.7 mbd v roce 2020 a 1.6 mdb v roce 2025. Vývoz pěti největších exportérů má klesnou z 18.7 mbd v roce 2009 na 7.2 mbd v roce 2020 a na 2.7 mbd v roce 2025. Vývoz Norska má klesnout na 0.5 mbd v roce 2017 atd.

Před dvěma lety oznámil Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC), že průměrná teplota na planetě stoupne o 1 stupeň Celsia do konce století. Vůbec jim ale nevadilo, že tato hranice již byla prakticky dosažena tehdy a Al Gore převzal za tento „objev“ Nobelovu cenu míru.
Asi před rokem oznámilo Hadley Centre for Meteorological Research, že pokud nedojde k naprostému kolapsu ekonomiky, stoupnou globální průměrné teploty o 2 C.
Minulý měsíc došel United Nations Environment Programme k závěru, že teplota stoupne o 3.5 C do roku 2100.
Minulý týden pak Chris West z UK Climate Impacts Programme Oxfordské univerzity naznačil, že bychom se měli s růstem teplot o pouhé 2 C rychle rozloučit a že čtyřka je teď nová dvojka a to již kolem roku 2050. Rozsah odtržení současné společnosti od reality pak dokumentuje fakt, že uvedené scénáře nereflektují plně zpětné vazby, jako je uvolnění metanu z permafrostu nebo hydrátů metanu z mořského dna.
Vzhledem k politické realitě je ovšem jakékoliv významnější snížení emisí stejně mimo diskuzi. Trend je křišťálově jasný – každý odhad je dříve nebo později střídán jiným, podstatně negativističtějším scénářem a každý zhoršený výhled se setkává s tou samou reakcí na politických postech.

S úvodem krize a očividnou neschopností naprosté většiny populace i politicko-ekonomického vedení byť jen částečně chápat situaci a začít adekvátně reagovat, je bezpředmětné mít jakékoliv iluze o pozitivních možnostech dalšího průběhu systémového selhání. Ti kdo pochybují o všeobecném kolapsu během následujících 50 let prostě jen nemají dostatek informací, respektive se je nesnaží objektivně interpretovat. Nevidím žádný způsob, jak by kdokoliv mohl nadcházející kolaps odvrátit. Jsou a budou činěny pokusy o jeho zpomalení. Ty ale ve svém důsledku povedou jen k tomu, že následná destrukce bude o to hlubší. Nepochybuji o tom, že s nástupem dopadů overshootu a počátkem redukce populace lidstva bude zlikvidována značná část biodiverzity planety. Náš druh se rozhodně neodebere do evoluční noci bez boje a devastace před námi dosáhne epických rozměrů. Pokud homo sapiens sapiens přežije příští století, budou následující nepočetné generace žít na v nejširším slova smyslu vybydlené planetě.
Současná kultura je kulturou smrti. Zpracování, využití, vysátí a odhození všeho, co je možné zpracovat, využít, vysát a odhodit. Industriální revoluce nám umožnila dotáhnout tento proces k dokonalosti. Dosud nejhrůznějším příkladem věcí příštích je zprůmyslnění smrti, jehož bylo lidstvo svědkem během 1. a 2. světové války. Modernita masového vraždění, technologie ve službách holokaustu…..
Technologie nás nezachrání, technologie neřeší problémy. Ve skutečnosti je a bude jednou z příčin pádu. Základní příčinou jsou ale naše geny a memy. Byli jsme vyselektováni k tomuto selhání.

Zdroje: The Oil Drum – One (or two) years on – they have learned nothing
The Oil Drum – Oilwatch Monthly September 2009
The Automatic Earth – Just Naked Eye
Nature Bats Last

Read Full Post »

Konec recese?!? Konec růstu!

Než se během pár týdnů podrobněji dostanu k situaci v ropném sektoru, který je mediálně v hlubokém stínu probíhajícího poklesu ekonomiky, těžko si mohu odpustit pár postřehů k probíhajím událostem.

Všem kdo mají všech pět pohromadě bylo již nejméně půl roku jasné, že radar je mtvým projektem, což se v minulých dnech definitivně potvrdilo. Následovala fraškovitá sprška mediálních ujištění, že ČR je stále z nejvěrnějších vazalů hroutící se ex-supervelmoci. Patolízalové z největších v čele s Vondrou, Schwarzenbergem a Topolánkem vyjádřili své hluboké zklamání nad rozhodnutím představitelů země našeho Velkého spojence. ČT najednou hovořila o rozsáhlých demostracích, které přispěly k pádu radarového projektu. Proč tyto „rozsáhlé“ demostrace v minulosti v řadě případů ignorovala už nesdělila, stejně tak opoměla připojit, že k pádu radaru přispěl hlavně postupující rozklad ekonomiky USA. Mediální propaganda dostává tváří v tvář neoddiskutovatelné realitě postupujícího politického, hospodářského a morálního úpadku na frak a i ona je na cestě do zatracení.

Úroveň rozvratu české politické scény dosáhla překvapivých a v této ranné fázi kolapsu neočekávaných hloubek. Chování politiků v mediální debatě nejlépe ukázalo vysokou úroveň představitelů státu, když se Topolánek s Paroubkem vzájemně peskovali jako testosteronem kypící pubescenti, na jejichž duševní úrovni se oba nacházejí. To bohužel platí i o nezanedbatelné části populace, která tyto „osobnosti“ opakovaně deleguje do čela státu.

Všichni kdo pozorují kroky k řešení krize musí nevyhnutelně dospět k závěru, že i kdyby kolaps v budoucnu nehrozil, tato generace místních i světových politiků nám ho zajistí. Zatímco situace ve zdravotnictví a školství se nadále zhoršuje, stát hodlá utratit v příštím roce rekordních 100 miliard za předražené dálnice, silnice a (možná také nějaké) železnice. Miliardy mají jít na šrotovné. Na kontraproduktivní a předražené projekty se peníze najdou vždycky! Dálnice budeme potřebovat až skončí recese! Ta samozřejmě už končí a to zejména proto, že to prohlásil geniální a jedinečný Ben Bernanke. Ten samý velikán již před rokem věděl, že žádná recese nehrozí. Proč recese končí se ale raději nevysvětluje! Že by několik deformovaných statistických výsledků něco změnilo na fundamentech situace, které se za rok nepohnuly k lepšímu ani o píď?

Tanečky Janoty a spol. kolem rozpočtu jsou další z odvíjejících se tragikomedií. Stručně lze říct, že bez jeho škrtů, což je pravděpodobná varianta bych odhadoval schodek rozpočtu v roce 2010 kolem 375 miliard, se škrty kolem 300 miliard. Pokles HDP kolem 3% jen v případě, že nezačne další řada krachů. První krok, který by politici měli učinit, je okamžité seškrtání všech svých výhod a platy nejvyšších ústavních činitelů nastavit na maximálně trojnásobek průměrného platu, poslanců na 1.5 násobek. Pokud chtějí vést, je na čase, aby začali vést příkladem a to nikoliv v negativním smyslu jako dosud. Nejlépe by ovšem bylo, kdyby se odporoučeli někam, protože jejich neschopnost je zcela očividná. Takovéto výsledky může předvádět v zaměstnání opravdu jen politik placený daňovými poplatníky. Každý jiný by byl z práce dávno bez pardónu vyhozen.

Globální finační struktury jsou pochopitelně stále v limbu a veškerý „růst“ pochází z rychle rostoucího státního zadlužování. Na postupující deflační spirálu to ale je a v blízké budoucnosti bude málo. Pokud globální struktury a jednotlivé státy ustojí předpokládaný budoucí přechod od deflace k (hyper)inflaci, měli by se ti, kdo mají finanční rezervy připravit na tuto situaci patřičnými investicemi (nemovitosti, zlato, zbraně, umění apod.).

Základní investicí ovšem vždy budou vaše zdraví, výkonnost, schopnosti a dovednosti. Pokud můžete studujte, formálně i neformálně a to zejména technické obory. Vysoce kvalifikovaných pracovníků v energetickém sektoru se bude během 10 let a dál nedostávat, to samé platí o lékařích. Otázkou je v jak moc negativním stavu bude tou dobou ČR a svět vůbec. Osobně mířím ke kombinaci vysoce nadprůměrného formálního vzdělání a základní soběstačnosti (voda, teplo, základní zemědělské produkty, základní bezpečnost). Je mi zřejmé, že tohle ale není cesta pro běžné členy populace, kteří mají nebo chtějí mít rodinu, žijí normálním životem a začínají v hlubokém mínusu.

Spoléhat se na státní rozpočet a tedy další dluhy bych nedoporučoval. Jestli se někde musí začít škrtat, tak to nejsou platy, ale především důchody, které tvoří největší položku. Každá snaha toto obejít je odsouzena k nezdaru a zvyšování daní povede k posílení omezování poptávky a může skončit paradoxně tím, že se vybere ještě méně, respektive vše kromě základních potřeb půjde ze stolu. Proklamace o dočasných opatřeních bych chtěl mít podložena nějakým realistickým výhledem na základě čeho oživení příjde. Na základě ropy za 100$ za barel? Na základě schodků ve stovkách miliard? Nebo snad na základě šrotovného? Systém postavený na dluzích dosáhl hranice možného a i široké veřejnosti začíná být zřejmé, že dál nelze tímto stylem pokračovat. Radikální škrty a také nárůst daní jsou nezbytné. Životní úroveň bude klesat – realita si to vynutí. Nezaměstnanost poroste. Vedení si ale i nadále nemůže dovolit říkat pravdu, protože by to pro ně byla politická sebevražda a také by hrozily ještě hlubší propady poptávky než přijdou v blízké budoucnosti, případně i runy na banky. Vytvořily jsme mašinérii, která se vymkla kontrole, auto bez brzd a bezpečnostních pásů, neřízenou střelu, monstra, která se urthla ze řetězu. Manévrovací prostor se víc a víc zužuje.

Ano tahle recese skončí. Všechno jednou končí. Udržitelným oživením to však nebude. Fundamenty ukazují na slovo na D a jen geologická realita ropného zlomu sama o sobě spolehlivě a nelítostně zajistí, že každý pokus o obnovení růstu nemilosrdně narazí do zdi klesající dostupnosti energie.

Read Full Post »