I believe anything can happen to anyone, anywhere, at any time.
Incident On and Off a Mountain Road
Každý, kdo se zabývá finančním kolapsem, ropným zlomem, klimatickou krizí a populačním overshootem, je konfrontován s otázkou vlastní zranitelnosti a z toho plynoucí nejistoty. Je zjevné, že na civilizační kolaps se nejde připravit na 100%, ale řadu kroků, které omezí vaši bezprostřední expozici rizikům učinit lze a nejsou ve skutečnosti tak nákladné, jak by se mohlo zdát.
Za zásadní prvek celé „přípravy na kolaps“ je třeba považovat psychologickou adaptaci na od kulturního očekávání zcela odlišný budoucí vývoj a s tím spojenou změnu životního stylu, včetně chápání a prožívání reality. Nikdo se nikdy nestane „survivorem“ a řešitelem krizí ze dne na den, musí tomu odpovídat váš život.
Samotné „střetnutí“ s realitou je pro většinu traumatickým, stresujícím zážitkem a další zpracování vede buď k popření a vytěsnění nebo v lepším případě zpracování, které zhruba odpovídá stádiím umírání podle Kűbler – Ross. Doba zpracování je individuální a záleží na okolnostech. U sebe bych to odhadoval zhruba na 4 roky. Je předpokladatelné, že tato doba se bude s tím, jak bude realita krize stále evidentnější spíše zkracovat.
V okamžiku, kdy jste smířeni s realitou a ve své podstatě s nevyhnutelností krize, je možno zaujmout buď postoj aktivní nebo pasivní. Tato volba vychází z obrovského množství faktorů a je opět individuální, přičemž pasivita je logicky v krátkodobém nebo i střednědobém horizontu mnohem pohodlnější, zahrnuje mimo jiné i zachování statu quo a prvek fatalismu.
Na druhé straně je aktivita vždy náročnější, celkově problematičtějším a především kontinuálním procesem. Jakmile jste přijali situaci budoucího kolapsu za fakt, přičemž ovšem existuje obrovské množství neznámých ohledně vlastního načasování a průběhu, je možné právě „přípravu“ považovat za klíčový prvek jak se psychologicky s danou realitou vypořádat a cesta se v mnoha ohledech může stát cílem. Cílem o to hodnotnějším, že hlavním tematem přípravy na kolaps je samostatnost a soběstačnost a jakýkoliv krok tímto směrem je jak na osobní, tak na skupinové úrovni krokem pozitivním prakticky bez ohledu na dobu jeho realizace.
Osobně bych za počátek své „přípravy“ považoval radikální změnu své fyzické a tím i psychické kondice v období 2007 a dále. Prostě mi jednoho dne přestalo stačit mít fyzickou výkonnost průměrného člena této civilizace, která je (řekněme si to rovnou) ubohá, ač si to ten průměrný člen neuvědomuje, protože pro něj je to normální.
Dnes pravidelně rotuji po zhruba dni cardio, silový trénink – činky, kliky, shyby + core training a dál jógu, strečink a meditaci.
Nárazově pak trénink sebeobrany a střelby.
S tím se samozřejmě pojí odpovídající strava, takže cukry a tuky velmi omezeně. Polotovary a „závodní“ stravování – ne, živočišné bílkoviny nahradit rostlinnými – maso omezit maximálně na polovinu až třetinu “normálu”, mléčné výrobky taktéž (zásadně) omezit, zelenina, ovoce, luštěniny a obiloviny jako základ stravy a když to jde tak rovnou ze stromu, respektive záhonu.
Psychickou a fyzickou kondici je nutné považovat za zcela zásadní a prioritní faktor, na něm je pak možné stavět vše ostatní, včetně stránky znalostní a dovednostní. Tady je asi ideální směřovat k anglickému jack of all trades (i když pak pro většinu samozřejmě platí master of none). Čím víc toho umíte tím lépe. Dnes oblíbené to nebudu potřebovat umět, na to mám internet a mobil je projevem stupidity (většinou naštěstí juvenilní a z toho se dá někdy vyrůst). Od starých lidí na vesnici se toho můžete naučit opravdu hodně, ale stejně tak se počítá každá kniha a tím spíš (skoro) každý akademický titul (pokud tedy nestudujete na VŠE).
Za jakž takž stabilní odvětví z hlediska povolání lze před i po kolapsu považovat např. zdravotnictví, bezpečnostní složky, školství, obory a řemesla zaměřená na údržbu infrastruktury a výrobu předmětů každodenní potřeby a zemědělství… . Zdaleka nejstabilnějším a nejperspektivnějším odvětvím však je a v porovnání s ostatními i bude pohřebnictví.
Sociální vazby jsou určitě podstatnou, zároveň však nejproblematičtější oblastí. Vždy bude platit, že opravdu na 100% se můžete spolehnout jen sami na sebe a v případě funkčních rodiných vztahů pak na 90-99% na nejbližší rodinu. Otázkou je nakolik jsou rodinní příslušníci “srovnáni” s budoucí situací, jakou mají kvalifikaci a další dovednosti, jaký je jejich zdravotní stav a kondice atd. Tady nelze dávat nějaké podrobné rady, protože je nutné se adaptovat na danou situaci.
Pokud děti nemáte, tak bych u tohoto stavu určitě zůstal. Ačkoliv se situace nemusí jevit jako “katastrofální” ještě řadu let, je pravděpodobné, že zhruba v období 2025 – 2035 se naplno projeví neudržitelnost současné globální populace a kolaps pak nabude na intenzitě. Domnívám se, že pravděpodobnost, že dnes narozené děti úspěšně vychovají své potomky je nízká (pokud budu optimistický, tak méně než 35%, pokud budu upřímný, tak bych řekl méně než 20%). Populace nebude snížena racionálními prostředky, tedy prostřednictvím omezené reprodukce, protože toto okno je nyní ve své podstatě již uzavřené a geny a mysticismus, ať už ekonomický (více dětí znamená větší hospodářský růst) nebo náboženský (viz. politika katolické církve ve vztahu k antikoncepci a potratům, o islámu nemluvě) zajistí, že populace poroste tak dlouho, dokud bude fyzicky moci. Historie lidstva je kontinuální historií konfliktů a válek a i během mírových dob se dále soupeří v arénách sportovních, obchodních, politických nebo akademických. Konflikty prohlubované ekonomickými rozdíly, nacionalismem a fundamentalismem se šíří v řadě částí planety. Pominout nelze ani možnost použití jaderných nebo biologických zbraní. Toto téma je tabuizováno proto, že s sebou přináší otázku nutnosti přehodnocení celé naší kultury, civilizace i chápání reality. Nemám absolutně žádný racionální důvod se domnívat, že v tomto ohledu dojde k jakékoliv změně. Naopak, vědecké poznatky směřují k tomu, že redukce populace proběhne jako u všech ostatních živočišných druhů “přirozeným” způsobem, tedy za cenu enormního utrpení prostřednictvím nouze a hladomoru, chorob, enviromentálních katastrof a ozbrojených konfliktů. Postiženi budeme nejen my, ale i větší část biosféry.
Krize a kolaps se bude odehrávat v různých částech světa různě a v Evropě těžko připadá v úvahu kolaps jednotlivých států, protože lze očekávat intervenci a případný “protektorát” fungujících sousedů.
Ale to bych odbočoval.
Na vesnicích většinou fungují sousedské vztahy a výpomoc – alespoň u nás mi to tak připadá, přičemž v situaci krize se tyto vazby spíš posilují než zeslabují, takže například organizace domobrany asi nebude v případě ohrožení a omezené akceschopnosti regulérních složek velkým problémem.
V případě skutečně systémového kolapsu a všeobecné anarchie se vytvoří skupiny ad hoc prostě z těch, kteří budou schopni za daných podmínek fungovat, respektive přežít.
Ačkoliv je mi nevím proč podsouván hardcore survivalismus, tak já se v současnosti zaměřuji především na alespoň částečné samozásobitelství a prvky survivalismu připouštím jen v light variantě typu zásoby jídla na 2-3 měsíce, zásoby předmětů každodenní potřeby, rezervní baterie do svítidel, svíčky, rezervní boty, kvalitní spací pytel, bug-out bag, survival knife, krátká a dlouhá palná zbraň a to je co se týče “hardcore survivalu” prakticky všechno.
Bug-out bag by měl obsahovat: Lékárničku, filtr nebo chemikálie na čištění vody, láhev na vodu, zápalky, zapalovač, spací pytel, karimatku, baterku (LED) a rezervní baterie, svíčku, light sticks, toaletní potřeby (toaletní papír, mýdlo, žiletky, kartáček na zuby, sluneční brýle…), jídlo na nejméně 3 dny (konzervované ovoce a zeleninu, maso, sušené ovoce, ořechy, proteinové tyčinky ……), švýcarský armádní nůž, kompas, mapa, píšťalka, šití, lžíci, rezervní oblečení, plastové pytle na odpad, celtu, provaz (aspoň 10m), doklady, brousek, peníze, zlaté mince, rezervní zásobníky a střelivo.
Co se týče hmotných statků, tak je asi dnes ideální mít byt ve městě a dům nebo chalupu s polem na vesnici. Nezbytností je vlastní studna, sklep a sýpka. Pokud vám hospodářská stavení dávají možnost do budoucna uvažovat o chovu domácích zvířat, tak je to jen plus. Kvalitní nářadí a dílna spadají do kategorie nezbytností. Dům by mělo být možno vytápět z alespoň dvou na sobě nezávislých zdrojů. Zásoba dřeva nebo uhlí, respektive dřeva a uhlí by měla být standardem. Vařit byste měli být schopni mimo jiné i na kamnech. Dům by měl mít pokud možno izolaci a nejlépe i generátor.
Zmínit by se daly tisíce dalších věcí, ale to není účelem tohoto stručného nástinu.
Doporučená literatura:
Příprava, přežití, soběstačnost:
Holly Drennan Deyo: Dare to Prepare!
Matthew Stein: When Technology Fails
Cody Lundin: When All Hell Breaks Loose
John Wiseman: SAS příručka jak přežít
Beletrie: Octavia Butler: Parable of the Sower
– vykreslení situace v USA v letech 2025 – 2027, kdy stát je po dekádě a půl krizí v rozvratu, federální funkce jsou pouze formální, zdravotnictví, školství, sociální systém a střední třída v troskách, příslušnici bývalé střední třídy žijí ve zdí obehnaných komunitách či čtvrtích, které trpí loupežemi a nakonec je ta, kterou obývá hlavní hrdinka vypálena a většina obyvatel zavražděna. Nižší třída žije v chátrajících domech, často bez základních dodávek energie a vody nebo na ulici. Chudoba a nezaměstnanost jsou endemické, korupce, drogy, prostituce a otrocké práce každodenní realitou. Policie nefunguje, respektive účtuje vysoké poplatky aniž by v 90% případů cokoliv vyšetřila, takže je volána pouze v zoufalých situacích…….. na druhé straně elita má soukromé bezpečnostní složky a pro vysoce kvalifikované pracovníky a jejich rodiny jsou pokud mají štěstí k dispozici pracovní místa na “správné straně plotu” ………. . Stát a civilizovaná společnost “existují”, ale pro 4/5 populace to nemá větší význam a jsou ponecháni svému osudu a na žádnou státní pomoc nemohou absolutně spoléhat, spíše naopak…..
Ten zlom se nakonec celkem překvapivě objeví úplně jinde – je uvnitř společenského vědomí západní společnosti. Jeho zvrácenou podobou je green deal. Jde o to, že vědomí vlastní viny je velké, ale je zájem se vyhnout rozumnému řešení – a proto se jako zástupné řešení vymyslel green deal.